Volby 2017: Zpráva o zemi, která zešílela

[dropcap]V[/dropcap]iděl jsem předvolební klipy a padl na mě smutek. Nejenom nad úrovní jejich zpracování, která je často nízká a dopředu počítá s tím, že na ně stejně nebude skoro nikdo koukat. Větší problém je s obsahem. Když vidíte koncentrovaně v jednom bloku tolik otevřené nenávisti, strachu a nedomyšlených řešení, chce se vám opít do němoty, emigrovat nebo obojí najednou.

Česká politika se po dlouhém období vyprázdněných frází přehoupla do fáze úderných sloganů, jejichž společným znakem je, že nenabízejí žádnou budoucnost, jenom radikální přístup k přítomnosti. Je jednodušší spočítat, co všechno kandidujícím stranám vadí, než najít v jejich klipech optimismus, vizi a kvalifikaci pro řízení státu. Sebevědomí si pletou s klackovstvím, suverenitu s koncentrákem. Vědí přesně, co by měli dělat ostatní, ale běda, kdyby někdo zpochybnil, co chystají ony.

V zemi, která je relativně bohatá, spokojená a bezpečná, už nějakou dobu kvetou konspirace, zlost a volání po vládě tvrdé ruky. Demokracie a svoboda slova v sobě mají zakódováno, že jsou největším nebezpečím samy pro sebe − kandidovat a hlásat nehoráznosti může každý magor, který je chce zničit.

Dejte to dohromady s potížemi pochopit psaný text a význam sdělení, kterými trpí nemalá část populace, a na problémy je zaděláno. Najednou se zahazují desítky let práce, nic nám není dost dobré, dříve příčetné osobnosti v honbě za politickými body blbnou a zpochybňují se základní hodnoty moderní společnosti.

Pro mnohé je receptem na problémy obnovit ploty, hranice, pohraničníky vybavené ostrými náboji a samostatně útočící psy. Teskně se vzpomíná na doby, kdy měli všichni stejně a všechno bylo přece jednoduché, protože se to prostě nařídilo.

V podstatě v každé parlamentní straně se v uplynulém volebním období našli lidé, kteří na veřejnosti šířili naprosté bláboly. Ukázalo to, že nepřemýšlejí v souvislostech, mizerně pracují se zdroji a i jako aktivní účastníci politického dění věří na vachrlatá spiknutí. Paradox země, kde se jak známo neutají vůbec nic a každý si může psát, co chce a kde chce.

Takový Petr Cibulka se svou teorií, že proti nám Rusko vede klimatickou válku a stahuje k sobě naše dešťové mraky, byl ještě před pár lety za výstředního exota. Jenže část českých politiků ho v tom nejspíš solidárně nechce nechat, takže se mu se svými nápady přibližují.

Většinu kandidátů, kteří přicházejí se slibem drsných změn, podezřívám z toho, že sotva dočetli ústavu a jen mlhavě tuší, co je sbírka zákonů. Jinak by těžko mohli slibovat věci, které jsou v protikladu s realitou. Zvlášť smutný je v téhle souvislosti pohled na kandidáty, jejichž občanské povolání je učitel, právník nebo lékař. Kdo jiný už by měl dát přednost věcnosti před emocemi? Nejde teď o ideologické dělení na pravici a levici, ale o elementární principy denního chodu věcí veřejných.

Bohunický místostarosta za ČSSD píše v městském zpravodaji varování před invazí slimáků, které vypadá jako podobenství o Židech ze třicátých let. Na vysvětlenou říká, že je to v Brně-Bohunicích hojně diskutované téma. Lidovecký starosta ho hájí a šíří paniku, že nás chtějí ovládnout imigranti. Jak ukazuje nedávná ostuda s americkým černochem na návštěvě v Hodoníně, když se vám zatemní mozek, vidíte domnělého nebezpečného migranta na každém rohu.

Mezitím po e-mailech lítají zběsilé teorie a fámy, které si přeposílají i vaši příbuzní. Varující je i případ, kdy se uživatelé sociálních sítí hromadně rozčilovali nad údajným nařízením Evropské unie, která prý chce přejmenovat Karlův most na most Václava Havla. Zpráva se rozšířila tak moc, že to vyděsilo i autory této parodie. Lidem stačí vidět Brusel a kritické myšlení se jim vypne už u titulku.

Řada volebních klipů tuhle poptávku reflektuje a nabízí zlo převlečené za klauny. Máte právo nadávat na poměry. Jenže podpořit radikální jedince znamená, že právě o tohle právo se postupně připravíte. Historie učí, že se s vámi o kritice nebudou bavit. Zakroutí vám krkem, to je jednodušší.