Vládní poslanci chtěli lepší mediální rady, ale zvolit je nedokázali

Poslancům se nepodařilo zvolit nové členy Rady České televize. Kontrolní orgán veřejnoprávní stanice tak zůstává nekompletní, místo patnácti lidí jich v něm sedí jenom deset.

Vládní pětikoalice má přitom ve sněmovně pohodlnou většinu a její poslanci se naparovali, že zajistí, aby na televizi tentokrát dohlížely skutečné osobnosti.

Ale jak už to s těmi jasně nalinkovanými plány a patetickými gesty bývá, i tentokrát to bylo jenom plané vychloubání. Kouzlo tajného hlasování je v tom, že nikdo nevidí, koho jste na volebním lístku podpořili a nikdo zpětně nezjistí, kdo se odchýlil od dohody na poslaneckém klubu. Vládní politici jsou tím překvapení, jako by snad podobný proces absolvovali poprvé.

Přitom se totéž stalo v březnu, kdy se ze šesti volných míst v televizní radě podařilo obsadit pouze jedno jediné. Prošel jenom Ilja Racek, bývalý šéf ostravského televizního studia a dlouholetý zastupitel za KDU-ČSL. Když při sčítání vyšlo najevo, že nikdo další nepřekročil kvorum a bude tedy v dubnu druhé kolo, už tehdy na sebe v koalici překvapeně koukali.

Kuloáry praví, že politici chtěli do Rady České televize protlačit například populárního kněze Zbigniewa Czendlika, bývalou studentskou vůdkyni Moniku MacDonagh Pajerovou anebo nakladatele Jiřího Padevěta. Funkci měl znovu dostat také publicista Zdeněk Šarapatka, ačkoliv jeho kandidaturu vnímali s rozpaky i vládní poslanci, protože spoustě z nich se nelíbí jeho radikální vyjadřování.

Dalším zákonodárcům vadilo, že se teď vybírají televizní radní, když za několik měsíců začne platit zákon, který je o čerstvě nabyté funkce zase připraví. Kvůli tomu, že se na podzim změní způsob volby radních a rozdělí se mezi sněmovnu a Senát, budou muset skončit všichni radní zvolení podle starých pravidel.

Bezprostřední reakce na neúspěšnou volbu symbolizovalo ukazování prstem. „Rebelové“, kteří způsobili, že žádný kandidát neměl dost hlasů, jsou podle jedněch z ODS, podle druhých ze Starostů.

Na Zelený čtvrtek zasedne mediální výbor sněmovny, kde se politici chtějí domluvit, kdy vyhlásí novou výzvu pro uchazeče o volná místa. Dvě neúspěšné volby totiž znamenají, že se celý proces vrací úplně na začátek: musí přijít návrhy na kandidáty, ti se potom představí při veřejném slyšení, a nakonec bude sněmovna hlasovat.

Kdo ale bude chtít propůjčit své jméno a obětovat čas? Jedině ten, kdo to bude mít dopředu dohodnuté. V tomhle se politici nemění, ať jsou z opozice, nebo z koalice. Náhodný člověk, co by poslal přihlášku, nemá žádnou šanci, i kdyby při veřejném slyšení zazářil jako kometa.

Marketingové slogany o „volbě skutečných osobností“ je nutné číst tak, že jsou to osobnosti dohodnuté aktuální většinou. Sice to nejsou podivíni, kteří se hlásili do předchozích voleb, ale pořád je to jenom výběr na základě politického klíče, jenž nepodléhá ničemu jinému než momentální náladě poslaneckých klubů. A ta se v průběhu volebního období může snadno změnit.

Vzhledem k výše zmíněné připravované novele o mediálních radách se květnoví kandidáti dostanou do situace, kdy je třeba i zvolí, ale za půl roku je zase vypoklonkují. Hrozí nám takové nekonečné období voleb radních. Anebo festival marných pokusů, kdy až do nového zákona sněmovna nikoho nevybere.

Dubnové neúspěšné hlasování bylo zajímavé tím, že se ho zúčastnil rekordní počet poslanců. Ale ani tak se nedobrali výsledku. A nejsilnější kandidát nebyl koaliční, ale opoziční – Petr Brozda. Při 93 hlasech mu chyběly už jen dva, aby v televizní radě získal křeslo. Podle kuloárních informací ho přitom podporuje hnutí ANO a SPD, což je 92 poslanců. Minimálně jeden volitel se tedy našel v koaličních řadách. Mohlo jich být i víc.

Koalice pěti stran totiž není tak názorově soudržná, jak se tváří navenek při tiskových konferencích a v příspěvcích na Twitteru. Jsou v ní poslanci, kteří mají vůči České televizi vlažný postoj a spíše ji tiše trpí, než by chtěli aktivně něco měnit nebo dokonce zlepšovat podmínky pro její existenci. Totéž platí o dohodnutých osobnostech do mediálních rad.

A to vlastně pořád ještě o nic nejde, horší to bude při dolaďování mediálních zákonů ve sněmovně. K ušlechtilým cílům někdy vede pořádně trnitá cesta – a koaliční poslanci si ji kromě toho umí ještě vysypat střepy. Pevné nervy nám všem.

Vyšlo jako komentář v Hospodářských novinách, 11. dubna 2022