Stoprocentní apolitičnosti mediálních rad dosáhnout nejde

Nadcházející volba nových členů Rady České televize a Rady Českého rozhlasu má slušnou šanci zařadit se mezi nejpodivnější výběry, které jsem za roky ve sněmovně sledoval.

Dohromady se přihlásilo 122 lidí. To je pořádný nával, před šesti lety jsme si stýskali, když jich bylo 95. Kvůli velkému zájmu se tehdy veřejná slyšení protáhla na dva dny a kandidáti se od rána do večera představovali přímo v hlavním jednacím sále sněmovny.

Letos je zájem ještě větší, a tak padlo logické rozhodnutí, že veřejná slyšení budou v nejmenší místnosti, kterou má sněmovna k dispozici. Tři dny ve vydýchaném vzduchu v podstatě pod úrovní chodníku jako by symbolizovaly současný vztah poslanců k veřejnoprávním médiím.

Už delší dobu slyšíme, jak by jim někteří zákonodárci rádi přiškrtili kyslík, ale že to bude takhle doslova?

Hlavním úkolem každého zájemce, který by chtěl na televizi nebo rozhlas dohlížet, je najít si krycí organizaci, která ho formálně poslancům navrhne. Ani letos se při pohledu na soupisku neubráníte smíchu. Někteří kandidáti si dělají z celého procesu legraci naprosto okatě, u jiných má humornost nominace několik skrytých rovin.

Až cimrmanovské jsou pak situace, kdy organizace zjistí, že údajně někoho navrhla, aniž by o tom věděla. Letos se to stalo Českému klubu zlatokopů, jehož předseda netušil, že za něj kandiduje podnikatel Ivan Mrázek.

Na kandidátní listině dále najdeme uchazeče z klubu hráčů pétanquu Brněnští draci Jaroslava Kravku, který se volby radních účastní opakovaně. Před šesti lety se však natolik zapletl do svých vzpomínek, že mu vypršel vymezený čas a poslanci se ani nedozvěděli, co by tedy chtěl v radě dělat. Loni zkusil v barvách KSČM kandidaturu do velké vysílací rady, avšak neuspěl (volné místo nakonec obsadil Vadim Petrov navržený ANO).

Speciální kategorií jsou kandidáti Nadačního fondu Projekt Nevina, založeného den po uzávěrce přihlášek do mediálních rad. Jak upozornil Deník N, hlavní postavou fondu je Jaroslav Novák, v současné době asistent Tomia Okamury. Otázku, jestli by vůbec takový kandidát mohl v televizní radě působit apoliticky, můžeme rovnou nechat stranou. Vzhledem k tomu, že si "krycí" organizaci nezaložil včas, bude téměř jistě vyřazen i se svým kolegou.

Nutnost záštity nějaké veřejné organizace, spolku nebo instituce vznikla téměř před dvaceti lety jako opatření, které mělo odstínit bezprostřední vliv politiků na rozhodování mediálních rad.

Nezávislosti, nestrannosti a apolitičnosti kandidátů se tím ovšem nedosáhlo. Například rozhlasového moderátora Luboše Xavera Veselého nominovala do Rady ČT organizace Václava Klause mladšího Centrum pro občanské svobody. Hnutí Trikolóra už na Facebooku oznámilo, že jeho dva poslanci Veselého podpoří.

Se stejnou organizací dříve spolupracovala také ekonomka Hana Lipovská z Institutu Václava Klause, oficiálně ovšem kandidátka České biskupské konference. Kardinál Dominik Duka ji na Facebooku pochválil, že má dar vysvětlovat ekonomické problémy. Decentně se vyhnul vysvětlení, proč církev do televizní rady navrhuje ženu, jež by veřejnoprávní média chtěla zrušit.

A mohli bychom pokračovat. Na soupisu jsou bývalí kandidáti za ANO do Senátu, například Lucie Groene Odkolek nebo Jaromír Ostrý a také někdejší poslanec ČSSD Jiří Šlégr, který později přeběhl do Paroubkovy strany LEV 21. Zkouší to i bývalý pirátský senátor Libor Michálek. V tomto směru se v podstatě nic nezměnilo, známe to i ze současných rad.

Stoprocentní apolitičnosti mediálních rad dosáhnout nejde. Radní mají své názory a rady se jako celek zodpovídají sněmovně. Nevyřeší to ani bohulibé plány na změnu systému jejich volby, neboť i ušlechtilá organizace může nominovat osobu se zřetelnou politickou minulostí.

Zákon teď umožňuje, aby kandidoval kdokoliv, tak se nedivme, že kdokoliv kandiduje. Dokud nebudou na radní přísnější nároky s ohledem na odpovědnost, jakou mají k miliardovým rozpočtům obou veřejnoprávních médií, nikdy se tato situace nezmění.

Vyšlo 27. ledna 2020 jako komentář v Hospodářských novinách.