Slovenská televize mezi nebem a zemí

[dropcap]K[/dropcap]olem slovenské televize a rozhlasu RTVS je v posledních týdnech zase rušno. Nové vedení rozdává výpovědi, redaktoři protestují, demonstruje se v ulicích a do vysílání pronikají autoři spojení s konspirativními weby. Generální ředitel Jaroslav Rezník jakékoliv problémy odmítá a tvrdí, že rozruch vyvolává skupina mladých rebelujících novinářů. Neděje se podle něj nic zvláštního, na personální kroky má nový management právo a chce dosáhnout jen zákonných pravidel objektivity a nestrannosti. Atmosféra, která kolem událostí v „telerozhlasu“ vznikla, se navíc mísí s dozvuky vraždy novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky. Vrací se věčná otázka, čím zájmům má vlastně televize placená všemi občany sloužit.

Příměry s Českou televizí a její rolí ve společnosti v tomto případě selhávají. U nás je dnes − navzdory veškerému tlaku − primární věcí, jak udržet politiky mimo Kavčí hory. Kdežto na Slovensku, v Polsku nebo v Maďarsku byly národní televize vždycky politikum. Nešlo u nich o to, jak by měly politiky ve veřejném zájmu kontrolovat a jestli to dělají dobře. Naopak: hlavní starost byla, která parta je ovládne tentokrát a jakou podobu bude mít bič na jejich zkrocení.

Oblíbené jsou ve všech třech zmíněných zemích střídavé úvahy o zrušení televizních poplatků. Ve středoevropském regionu to dotáhli do cíle zatím jen v Maďarsku. Na Slovensku jejich zrušení odhlasovali, ale než zákon začal platit, tak je opět vrátili a letos o zrušení diskutují zase. Polsko je na tom podobně. A výsledek? Tamní média mají problém se stabilním a pravidelným zdrojem financování, který je pro jejich kvalitní činnost zásadní. Když máte hladovou televizi, ráda se nechá nakrmit z natažené státní dlaně. A ještě se nechá podrbat.

Protože Česká televize ani Český rozhlas tenhle problém nemají, logicky svým sebevědomím a vlivem dráždí jedince, kteří by je rádi dostali pod kontrolu. Odtud většinou plynou narážky na „otesánky“, „politickou opozici“, různá obvinění z manipulace a podobně. Legitimní kontrolu a věcnou kritiku si pak takoví lidé pletou s tím, že má televize vysílat podle nich. Za vzor se pak dávají média, která narušují a zamlžují základní zásady novinářské práce, a to, co bylo dřív prostě blbost a lež, jsou dnes „alternativní fakta“, „právo na vlastní pohled“ a „jiný názor“.

Vědeckého pořadu Slovenského rozhlasu se pod novým vedením krátce ujal dopisovatel konspirativního magazínu Zem a vek. Výsledkem bylo, že se v relaci rozebírala existence posmrtného života a nebe. Teď už s rozhlasem zase nespolupracuje, ale je zneklidňující, když se legitimním tématem pro národní médium stávají náměty, které by dřív neprošly editorskou kontrolou. Přesněji řečeno: ne že by se to nikdy dřív nemohlo stát, i některé stanice Českého rozhlasu v minulosti vysílaly o naprostých nesmyslech z ezoterických webů. Ale jedna věc jsou dílčí autorská selhání a druhá věc je, když má podobný přístup podporu vedení.

Pokud se na Slovensku nemají dostat do nekonečného řetězce otevřených dopisů, vyhazovů a reaktivních prohlášení managementu, je jedinou cestou transparentní přístup. Redaktoři tvrdí, že jim vedení ruší smlouvy kvůli údajným pochybením, která jim ale zároveň nechce doložit. Zpochybňují respondenty, které jim do reportáží doporučují šéfové. To jsou konkrétní obavy, které by Rezníkovi manažeři měli stejně konkrétně a veřejně vyvrátit.

Zatím totiž zvolili spíše pasivně agresivní a úřední tón komunikace, který situaci neuklidňuje a nevytváří žádný prostor k řešení. Respektive tím „řešením“ je, že kritici jsou vyhozeni nebo přeřazeni na jinou práci. I tak to samozřejmě jde dělat, pokud si vyberete východní autoritářskou cestu místo vysvětlování. Máte-li ale v ruce skutečné argumenty, které dokládají, že vaše rozhodnutí jsou správná, pak přece není problém je použít.

Společným cílem Slováků by měla být moderní, nestranná, nezávislá a stabilní televize s rozhlasem. Prospěje to veřejnosti i kvalitě novinářské práce. Hodnoty přece budují obsah, jak zní marketingový slogan RTVS. Teď jde o to, shodnout se na hodnotách i na obsahu.