Rádio ve Stalinově podzemí
Poněkud překotný rok 1990 přinesl také vůbec první nezávislé soukromé vysílání na našem území. Během výstavy Totalitní zóna, uspořádané v podzemí bývalého Stalinova pomníku na pražské Letné, se v éteru objevila stanice s přiléhavým názvem Rádio Stalin. Stalo se tak 19. října 1990.
Několik studentů vysokých škol, kteří společně vytvořili uskupení s hravým názvem TRS (Tvůrčí a reprodukční skupina), si tehdy od francouzské stanice Energie zadarmo půjčilo potřebnou techniku. Na frekvenci 92,6 FM potom odstartovali písní Rocks Off od kapely Rolling Stones svůj vlastní program. Dnes bychom ho označili za proudové vysílání – záplavu moderní hudby doprovázely vstupy moderátorů, kteří sice byli rozhlasoví amatéři, ale o to větší zápal měli pro to, co dělali. A navíc skutečně říkali, co je napadlo. Podpořil je v tom prezident, který patřil mezi první hosty.
Ohlas na rádio, které si dělalo, co chtělo, překonal možná i představy samotných studentů. Stanice se trefila do společenské nálady a dodnes se o ní říká, že definovala jednu generaci posluchačů. Odhady hovořily o tom, že program poslouchalo až několik desítek tisíc lidí, protože o něm nadšeně informovala ostatní média a navíc se mezi lidmi rychle rozkřiklo, že vysílání „stojí za to“.
Euforie ovšem netrvala ani týden. Úřady předpokládaly, že s koncem výstavy se odmlčí i studentské vysílání. Po právní stránce bylo rádio nelegální a Správa radiokomunikací nad ním jen přechodně přimhouřila oko. Studenti však v podzemí Stalinova pomníku zůstali a vysílali dál, nechtělo se jim skončit s něčím, co mělo tak skvělou odezvu. Následovala proto razie, při níž Obvodní národní výbor z moci úřední 25. října 1990 zabavil vysílač a další šíření Rádia Stalin zakázal.
Veřejnost však pro právní kličky neměla příliš pochopení. Navíc byla sotva rok od sametové revoluce stále dost alergická na úřední zákazy a vynucování moci z pozice státní síly. Na mohutnou poslechovost proto navázala neméně mohutná petice za obnovení vysílání Rádia Stalin. Podepsalo ji 30 tisíc lidí. Úřad pod tlakem médií i zuřících posluchačů kapituloval a zabavené zařízení studentům vrátil.
Nové zázemí našli v rockovém klubu Bunkr, nové stanoviště vysílače na střeše obchodního domu Bílá labuť. Do éteru se vrátili 15. února 1991 jako Radio Ultra. Striktně vzato stále porušovali zákon, ale k nelibosti Správy radiokomunikací se tentokrát už nikdo neodvážil zasáhnout.
O měsíc později zasedla Meziresortní komise vlády ČSFR pro výběr uchazečů o nestátní vysílání a zájemcům přidělila první licence pro Prahu a okolí, oficiálně označované jako experimentální. Uspěly i Radio Ultra a Evropa 2, o které už byla řeč. Souběžně s udělením licence se Radio Ultra 25. března 1991 přejmenovalo na Radio 1, a pod tímto názvem vysílá dodnes.
Pro úplnost dodávám, že dalšími šťastlivci, kteří tehdy na konci března dostali svolení vysílat, byli Radio RIO, Radio VOX, Radio City, Radio Bonton a Radio Collegium. Na další žadatele se dostalo už v červnu a pak ještě znovu na podzim.
Kdo byl u zrodu Radia Stalin
Pavel Hronek, Stanislav Zima, Jiří Neumann, Martin Solar, Ondřej Štindl, Vladimír Vintr, Petr Bidlo a další.