Případ Anička: O vině a trestu rozhodla média

V právním státě rozhoduje o vině a trestu soud. V případu Anička o vině a trestu rozhodla mediální hysterie, kterou přiživovaly zjevné úniky z vyšetřovacího spisu. Vítejte ve světě, kde se hraje o prodaný náklad, sledovanost - a taky o život.

Mediální hon rozpoutal především deník Blesk, kterému je zjevně jakákoliv soudnost naprosto cizí. Podstatné bylo nabídnout krvelačným čtenářům i sebepitomější informaci, jen aby měli pocit, že jejich oblíbené noviny něco „zjistily“.

Bylo by ale chybné vinit ze všeho jen redaktory nejčtenějšího deníku v zemi: odpovědnost nesou také ti, kteří jim ochotně pomáhali, nebo alespoň poskytovali „zasvěcené“ komentáře od stolu. Obvyklé mluvící hlavy tentokrát nenabízely jen běžnou slovní vatu, vydávanou za „názor experta“. Tentokrát dokonce aktivně přikládaly polínka pod oheň.

Začalo to přitom vlastně banálně, jakkoliv to v případě ztraceného dítěte může znít cynicky. V Praze se 13. října 2010 ztratila devítiletá dívka. Bohužel to není nic výjimečného. V policejních statistikách je to jeden z mnoha případů, kterých jsou každý rok tisíce. Pro lepší představu se podívejte na následující graf:

Většinu pohřešovaných dětí v těchto bezesporu hrozivých číslech tvoří útěkáři z dětských domovů. Případů dětí, které se nevrátí domů, je o několik tisíc méně. Přibližně 98 procent pohřešovaných dětí se policii podaří vypátrat.

Punc výjimečnosti získala devítiletá dívka z Prahy až tím, že zmizela takřka beze stopy. A takových případů už česká policie eviduje velmi málo. Největší mediální hon zimy 2010 mohl směle začít.

Média se ze začátku relativně krotila a snažila se - také s ohledem na rodiče - spíše zprostředkovávat co nejvíce věcných informací a výzev. Otec ztracené dívky dokonce vystoupil v Televizních novinách na Nově a nabízel peníze domnělým únoscům. Policii se díky mediálnímu pokrytí hlásila řada lidí s různými podněty, samotní rodiče se později potýkali s blázny a vyděrači, kteří se na lidském neštěstí pokoušeli vydělat.

Nehoráznost vyděračů, kteří si chtěli přijít na velké peníze, média pohoršila. A teď dodejme to B: v mnoha redakcích se vzápětí začali chovat stejně, byť v přeneseném významu. Po věcném začátku převládla snaha vytřískat z případu co největší sledovanost, co největší prodaný náklad a co největší návštěvnost. Ze smutného případu se stal stejný prostředek zisku, nad kterým se jinak novináři pohoršovali. Etika byla zasunuta kdesi ve spodním šuplíku a zvolna bledla, zatímco stránky novin a internetových serverů plnily bizarní rozbory a úniky z vyšetřovacího spisu.

Z řetězu se utrhla především bulvární média, což ale neznamená, že by stranou zůstaly sdělovací prostředky, které se jindy bijí v prsa, jak jsou seriózní. Smutné je, že obchodnímu zájmu nejspíš pomohli policejní insideři. Nasvědčují tomu informace, podle nichž někteří redaktoři postupovali, aniž by je mohli získat z otevřených zdrojů.

V případě Aničky to vypadalo, že po týdnu bude jasno. 20. října 2010 policie oznámila, že zadržela muže podezřelého z únosu. Jenže o dva dny později ho musela pustit, protože Obvodní soud pro Prahu 8 na něj neuvalil vazbu. Důvod? Nedostatek důkazů. Soudce dostal jen indicie a nepřímé důkazy, a to na zabásnutí podezřelého nestačilo. „Je tam v podstatě jen to, že se obviněný asi s Aničkou setkal a ona se pak nevrátila domů. Vůbec tam není popsáno, čeho se měl muž dopustit. A do vazby může být poslán jen obviněný za jasně vymezený skutek,“ vysvětlil rozhodnutí soudu jeho mluvčí v rozhovoru pro iDNES.

V normální zemi by tímto oznámením měli novináři utrum. Muž byl obviněn (konkrétně ze zbavení osobní svobody), nikoliv vinen.

Takhle si to ovšem bulvární novináři zjevně nepředstavovali. Bez informací o domnělém pachateli by zájem veřejnosti opadnul a nebylo by o čem psát. Čtenáře přece zajímá to hlavní: kdo to udělal a proč?

A tak přišly na řadu investigativní prostředky, ovšem v podání Blesku. Ten 24. října zveřejnil první podrobnosti o pražském úkrytu stíhaného muže, dokonce včetně videa. O den později do redakce napsal údajný bratr podezřelého. Buď se neprozřetelně podepsal, nebo už měla redakce své informace, protože odpoledne už Blesk musel znát celé jméno podezřelého a jeho adresu. Jeho redaktorka se totiž vydala do Mostu přímo do místa bydliště dotyčného a dokonce se dozvonila na jeho družku. Musela se tedy logicky ptát na konkrétní byt, nebo znát její jméno. V tištěném vydání z 26. října 2010 navíc Blesk zveřejnil iniciály této ženy a čtenáři si také mohli prohlédnout, jak vypadá panelák, ve kterém bydlí.

Všimněte si: Blesk neváhal na svých stránkách prezentovat ženu, která nebyla a není z ničeho podezřelá ani obviněná. Měla jen tu smůlu, že její druh měl oplétačky s policií. Místní si mohli bez problémů dovodit, o koho jde.

Šéf mostecké policie se nijak nezdráhal doplnit o podezřelém další detaily a redaktorce sdělil, že na Mostecku „má jen dopravní přestupek“, ovšem prověřovali ho i kvůli přepadení kavárny, kterou vlastní družka podezřelého. Blesk to celé korunoval tím, že zveřejnil fotku té paní, byť s černým proužkem přes oči. Čtenáři Blesku v tu chvíli věděli víc o rodinných poměrech podezřelého, než o něm samém, nebo o vývoji v případu Anička.

A hned 27. října 2010 se Blesku „podařilo zjistit“, že podezřelý byl na policejní služebně u dalšího výslechu. Redakci na to musel někdo upozornit - a nedivil bych se, kdyby tato informace přišla právě ze služebny, kde výslech probíhal. Poprvé se objevilo křestní jméno muže: Ota. Státní svátek „oslavil“ Blesk tím, že do případu zatáhnul mužovu starší dceru azeptal se jí na názor, z čehož následně vyvařil story o „lhostejném postoji“ dvacetileté T. Načež přidal první písmeno z mužova příjmení.

Ostatní redakce se mezitím pohybovaly v patách pátracího týmu a psaly o o nejrůznějších věcech, které se malé dívce mohly teoreticky přihodit. Policejní mluvčí Andrea Zoulová se sedmou velmoc pokusila zklidnit ještě poslední říjnový den v pořadu 168 hodin na České televizi. „Některé informace, které se objevily v souvislosti s nalezenými částmi oděvů, s hračkami a podobné věci, té rodině neprospívají,“ vyjádřila se. Policie poté raději na případ uvalila informační embargo. „Děkuji médiím za zprostředkované poznatky a pomoc v začátcích, ale v současné době nám každá zveřejněná informace narušuje a ohrožuje vyšetřování a poškozuje jeho průběh. Navíc nahrává pachateli,“ dodal šéf pátracího týmu Josef Mareš.

Marná snaha.

Hned 1. listopadu 2010 Blesk přišel s tím, že by to celé také mohl být nepovedený únos na objednávku, den poté si rýpnul seznamem pěti největších chyb policie při pátrání. A už 4. listopadu 2010 se z Oty T. náhle stal přesnější Otakar T., navíc zhodnocený sexuoložkou Želmírou Herrovou. Řekl bych, že ho v životě neviděla.

Nejméně od 11. listopadu se jméno „Otakar T.“ začalo v této podobě objevovat i v dalších sdělovacích prostředcích, například na titulní straně Lidových novin. Pak si přisadila jakási psycholožka Zdena Horáková v Aha, když utrousila, že policie měla poslat Otakara T. na sexuologické vyšetření, jestli netrpí pedofilií nebo sadismem. „Ve vazbě by ho mohli vyslýchat mnohem intenzivněji. Neměl by tolik času na odpočinek. Spánková deprivace je nesmírně cenný pomocník,“ nastínila senzacechtivým reportérům scénář jako z Guantanama.

Pár dnů byl klid, a tak redaktoři Blesku vyzkoušeli trik. Poslali Otakarovi T. dopis s dodejkou a čekali, jestli si ho převezme. Ke své smůle to opravdu udělal, čímž redakce získala jeho podpis a pravděpodobně si díky ochotné pošťačce ověřila i jeho vzhled. Proto ho 23. listopadu 2010 (v 7:42, jak bulvární deník hrdě oznámil) nafotil fotograf Martin Mithofer.

24. listopadu 2010 vychází na titulní straně Blesku fotografie podezřelého muže s obřím titulkem TOHO ZATKLI!, informací, že jeho družka se jmenuje Naděžda a bizarním postřehem, že se podezřelý podobá herci Janovi Šťastnému.

Veledílo korunoval blábol grafoložky Blanky Pevné, že podpis na dodejce je „koncentrované sebepojetí“ a stvořil ho člověk, který „nechce být čitelný a nejde s otevřeným hledím“, což usoudila z toho, že podpis je - považte! - nečitelný.

A kdo by snad ještě pochyboval, že O. T. je zavrženíhodná osoba, tomu Blesk přidal 25. listopadu 2010 na titulce další „argument“. Policie totiž vyslýchala muže, kterého redaktorka Veronika Pukačová bez jakéhokoliv relevantního důkazu natvrdo označila za „parťáka Oty T.“. Vylíčila ho jako „skřeta“, který se „před půlrokem ukájel přímo před základní školou, jde tedy o sexuálního devianta“. Dodala k tomu sugestivní titulek „Udělal něco Aničce?“

Neudělal. Jak vyšlo najevo, ve skutečnosti neměl s případem nic společného, byl jen u výslechu na stejném patře, kde shodou okolností řešili případ Anička. Článek „Aničce nic neudělal“ už nevyšel.

Ve středu 15. prosince 2010 vystoupil Aniččin otec v živém vysílání České televize a požádal o pomoc případné svědky. Policejní mluvčí konstatovala, že jediný podezřelý dodržuje dohodu s policií a zůstává v severních Čechách, byť jinak nespolupracuje (protože ani nemusel, sluší se dodat). Dva dny před vánočními svátky ho policie obvinila z krádeží. „Stále ze sebe nesmyl podezření,“ kopnul si Blesk.

Další na tahu byla televize Prima. V předvečer Štědrého dne svým divákům v pořadu Krimi zprávy ukázala záběry „spořádaného, slušně oblečeného Oty T.“. Reportér Ondřej Pořízek se za ním vypravil, protože nové poznatky prý ukázaly, že v Troji ukrýval dalekohled. Podezřelému se přítomnost televizní kamery vůbec nelíbila a štáb požádal, aby šel pryč. Zopakoval, že se k ničemu nepřiznal a vše ostatní nechává na radu právníka bez komentáře. Pořízek se sice nic nedozvěděl, ale přesto svou reportáž zakončil dramatickou otázkou: „Je to nevinný muž, nebo ví, kde je Anička a byl to právě on, kdo ji unesl a možná i ublížil?“

Podobné řečnické otázky jsou laciný způsob, jak zachovat domnělou „objektivitu“ a přitom divákům jasně naznačit, co si mají myslet. Ten muž totiž opravdu byl nevinný, nikdo ho neodsoudil. Možná by si reportér mohl před spaním osvěžit ústavu, konkrétně článek 40 Listiny základních práv a svobod.

V neděli 16. ledna 2011 převzal dosavadní roli Blesku on-line deník Aktuálně.cz, kde se tématu ujala Sabina Slonková. Poprvé zveřejnila řadu věcí, které nemohla zjistit jinde, než z policejních zdrojů (slovy Sabiny Slonkové: „Aktuálně.cz nasbíralo stohy materiálů a výpovědí“). Mezi těmi „stohy materiálů“ byla i fotografie Otakara T., která začala články na Aktuálně.cz doprovázet. Teď už věděl úplně každý, jak přesně vypadá. „Bylo by zajímavé vědět, zda Sabině Slonkové tu fotku někdo poskytl za její krásné oči, nebo zda se za ní někomu platilo,“ zhodnotil to nedávno trefně Milan Šmíd na Médiáři.

Zvolenými formulacemi a celkovým vyzněním článků se Slonková podle mého názoru přidala k nátlaku na soud a k těm, kteří pomyslně vyváleli Otakara T. v dehtu a peří. Navíc zjištěné skutečnosti emotivně prezentovala jako „pravdu o Aničce“. „Všechny zjištěné věci stále silněji ukazují, jak jsou podezření policistů vůči Otakarovi T. opodstatněná,“ psala například.

Redakce Aktuálně.cz zjištění Sabiny Slonkové koncipovala jako wiki-speciál s „exkluzivními fakty o případu“. Podezřelého představila jako „muže mnoha rozporů“, který „ač nadprůměrně inteligentní, má jen základní vzdělání“. A dodala, že podle expertů - ovšem nejmenovaných - „jeho osobnost nese psychopatické rysy“. K čemu takové informace čtenářům jsou? K ničemu. Tedy kromě toho, že posílily negativní emoce vůči muži z Mostu.

A zatímco Blesk v říjnu vyfotil panelák v Mostě, Aktuálně.cz nabídlo celou sadu fotografií včetně domu na pražském Smíchově, kde měl prý muž trvalé bydliště. To také zrovna není běžně dostupná informace. Nafotili i bistro jeho družky. Podle instrukcí fotografa sice rozostřili její jméno, ale ponechali čitelný název podniku, takže místní se dovtípili hned, a těm ostatním stačil internetový vyhledávač.

Ptáte se, co to má společného s případem? Správně, nic. Je to jenom senzacechtivost a skandalizace ženy, která byla pro vyřešení kauzy nepodstatná. Veřejný zájem na jejím podnikání je nulový.

Asi největším únikem z vyšetřovacího spisu je ale kompletní kopie výslechu na detektoru lži, kterou Aktuálně.cz vydalo 19. ledna 2011. Věc, která by se neměla v médiích vůbec objevit. Zjištění Sabiny Slonkové postupně přebírala další média, například ČT24 a ČTK. 23. ledna 2011 přidala informaci o finančních poměrech rodiny O. T., výši jejich nájmu, nájmu za bistro a podezření, že mají skryté příjmy. Dehtu a peří přibylo.

„Loni na podzim jsme si v redakci uvědomili, že malé Aničky jsou už měsíc plné weby, televize či noviny, ale o případu ve skutečnosti všichni víme jen minimum,“ hájil projekt šéfredaktor Aktuálně.cz Jakub Unger. O případu samotném jsme se toho ovšem mnoho nového nedozvěděli, většinou šlo o výše zmíněné drby, nebo vyložené nepravdy.

Pro ČTK to potvrdila policejní mluvčí Andrea Zoulová: „K informacím zveřejněným na serveru Aktuálně.cz může policie pouze konstatovat, že ne všechny se zakládají na pravdě“. Krátce po spuštění speciální přílohy Aktuálně.cz projekt zhodnotil týdeník Instinkt:„Nová odhalení v kauze Anička mají být pilotním tématem nového formátu. Jenomže nejsou nová. Policie je už dávno měla, jen nejspíš měla dobrý důvod nepouštět je ven. Nevzniká nový investigativní formát, jen další zástupce série leaks.“

18. ledna se za podezřelým znovu vydal Blesk. Moc neuspěl, jediné, co se redaktorka doslova dozvěděla, bylo: „Jděte do prdele!“. Tak aspoň vyzpovídala štamgasty v místní hospodě. S chutí napsala jejich hodnocení podezřelého: vlezlý, nesympatický, nijak se neuskromňuje a dopřává si. To všechno vydedukovali z toho, že si k nim chtěl na Silvestra přisednout a povídat si. 20. ledna to Blesk naservíroval čtenářům i s fotografiemi ze silvestrovské oslavy. „Ani jsme mu nenalili společné šampaňské!“ přisadil si anonymní host v restauraci.

22. ledna přichází Tereza Strnadová v MF DNES s informací o rozšíření vyšetřovacího týmu, protože prý Otakar T. unesl Aničku, aby mohl vykrást dům jejích rodičů. Také MfD se pokusila s podezřelým mluvit, protože ho ale nenašla, znovu obtěžovala družku. „Netýká se mě to, nechci o tom vůbec mluvit,“ vyjádřila se jasně. Zbytek článku jsou zase jen drby, včetně jmen rodičů podezřelého. Doprovodný rozhovor s mluvčím soudu byl veden zjevně tendenčně („Nemohl to policii soudce propuštěním podezřelého ztížit?“), nicméně stanovisko soudu zůstalo stále stejné: chybí něco, co by přímo spojovalo obviněného a zmizelou.

Poslední skutečně novou informací byla policejní žádost o podání svědectví zveřejněná v České televizi 9. února. Šlo o záběry z kamery na vile v Troji, která zachytila několik procházejících lidí a vyšetřovatelé s nimi potřebovali mluvit.

Ke smutnému závěru se případ nachýlil 16. března. Ten den policie našla v Troji zakopané tělo pohřešované dívky a odpoledne podezřelého muže znovu zatkla. Krátce předtím muže našli ještě reportéři Novy a Blesku, který ho rovnou natvrdo nazval vrahem. Ve večerních Televizních novinách bylo slyšet, jak reportér oslovuje muže celým příjmením - záměr, nebo opomenutí?

Den poté policie muže obvinila z vraždy a znásilnění. Stavidla hnusu se otevřela naplno. Splným jménem obviněného začalo od 17. března pracovat Aktuálně.cz, které aktualizovalo původní článek („má se rád, místo mléka si kupuje smetanu“). V 17.00 se jméno objevilo v Odpoledních Televizních novinách jako součást přímého vstupu z údajného místa nálezu Aniččina těla. Události na ČT v 19.00 zůstaly u původního tvaru křestní jméno plus první písmeno z příjmení. Za půl hodiny už to bylo jedno. Nova představila v Televizních novinách obviněného muže s plnou parádou a rovnou ho postavila na pranýř:

Moderátorka Lucie Borhyová: Zpráva o nálezu malé Aničky rozbouřila veřejné mínění po celé zemi. Mnozí lidé pro Tomka požadují nejpřísnější trest. (...)

Redaktor Jaroslav Kasnar: (...) Tvrdé potrestání vraha žádají i lidé na sociálních sítích: "Souhlasím. Smrt za smrt. Zavřou ho pěkně do tepla. Pětkrát denně strava bez námahy, televize, posilovna, knihovna. Naučí se tam to, co ještě neumí." (...)

Psychiatr Martin Hollý: Je-li vinen, tak jeho kontakt s vinou, svědomím a emocemi je velmi vzdálený a můžeme usuzovat na poruchu osobnosti, takzvaně anetickou. Je-li v tom nevinně, tak je to podivná práce se stresem. On věděl, že se něco děje a nijak nikam neodcházel, nechával to nějak jako zvláštně osudu. Takže to jeho profilování je asi velmi komplikovaná záležitost, a bude zkoumán.

O den později už plné jméno používaly všechny televize. Překonávat se začal i Blesk: „Ten muž ji škrtil! Ten muž ji znásilnil! Ten muž ji zavraždil! Jeho oči viděly Aničku (†9) umírat!“vyšlo pod titulkem „Bestie Ota T.“

Ani Aha! ze stejného vydavatelství nezůstalo stranou, čtenáři se dozvěděli, že obviněný muž údajně týral vlastní dceru a v base ho čeká okamžitý teror. 21. března tento deník otiskl dost neuvěřitelný rozhovor s bývalým vězněm na téma, jak to s takovými lidmi chodí ve vězení:

Aha!: Jak dlouho by měl Otakar Tomek ve vězení klid?

Záleží na bachařích. Pokud ho chtějí oddělat, strčí ho do správné cely. I muklové se dívají na televizi. Jeho ksicht proběhl všude. Je očekávaný. Teror by začal hned.

Aha!: Jak by to vypadalo?

Bude dělat všem služku, pucovat boty. Bude jim "nabízet" svoje jídlo. A hlavně bude kdekomu nastavovat svůj zadek. Když se budou chtít hoši pobavit nebo nebudou spokojeni s jeho přístupem, dostane nakládačku. (...) Nebo si hodí mašli sám.

21. března hysterická kampaň vyvrcholila tím, že si obviněný muž ve vazbě udělal smyčku z tepláků a oběsil se na ní. O dva dny později zemřel. Aha! se s ním rozloučilo titulkem „Zabil Aničku, ale... Už nikdy nepromluví!“.

Tak to dopadá, když o vině a trestu rozhodují média. Z jedné tragédie se stanou dvě.

Doplněno: Zapomněl jsem na dva „skvosty“ z Lidových novin. První vyšel 19. března a už titulek je dryáčnický - Šéf Otakara T.: Kdybychom tušili, že je to on, tak ho snad zabijem. Druhý příspěvek vydaly Lidovky v pátek 25. března: Jsem ráda, že Otakar T. zemřel. Šokující je, že se pod něj podepsala bývalá ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová...

Doplněno 29. března 2010: Deník Právo uvedl, že policie nemá žádný přímý důkaz proti zesnulému Otakarovi T. Blíže článek Na těle Aničky se nenašly žádné důkazy proti Otakaru T. „To je ta nejhorší možná varianta, která mohla nastat. Tím pádem zůstává potenciální možnost, že tu existuje nějaký další pachatel, a to je problém,“ okomentoval to advokát Václav Vlk.