Od slov k činům. Co tedy bude s Českou televizí?

Na střeše budov České televize se začnou lesknout solární panely. I to je jedna z možností, jak by televize mohla snížit prudce rostoucí náklady.

Bez elektřiny nemůže vyrábět ani vysílat, přitom ceny skáčou vysoko nad původní očekávání. Veřejná zakázka na fotovoltaiku je jedna z věcí, které teď manažeři na Kavčích horách se vší vážností připravují.

Generální ředitel Petr Dvořák v úterý představí novinářům plán, jak bude Česká televize reagovat na současnou ekonomickou situaci. Nedávno schválené dlouhodobé plány do roku 2026 totiž mohou v televizi hodit do koše. Inflace je taková, že propočtené náklady už neodpovídají realitě. Už teď ujídá prostředky, které měly vydržet ještě pět let.

Ani sebelepší manažer nemůže v jakémkoliv podniku hledat úspory donekonečna. V televizi sice probíhá hloubkový audit zaměřený právě na možné úspory nákladů a efektivnější procesy. Ale kdo jiný hospodaří s finančními zdroji z roku 2008?

Česká televize není ve vzduchoprázdnu. Elektřinu ani pohonné hmoty si nevyrobí, průměrné mzdy rostou. Podobných vlivů mimo její kontrolu je mnoho a na její rozpočet dopadají stejně jako na všechny ostatní vysílatele. Jenže soukromé televize mohou zdražit reklamu nebo vytěžit digitální služby. Česká televize smí dělat jenom to, co jí dovoluje zákon. Vybírat poplatky a hodně omezeně vysílat reklamu. I kdyby národ vykoupil DVD s Případy 1. oddělení, tak to vnější ekonomické vlivy nevyrovná.

Je pochopitelné, že vláda dost možná nebude chtít zatížit domácnosti zvýšením dalších pravidelných nákladů, ale Česká televize nemůže za to, že politici nechali problém dojít tak daleko. Sama si výnosy zvýšit nemůže ani nemůže prodávat víc reklamy, v tomhle se bez parlamentu zkrátka neobejde. Politická reprezentace léta s chutí rozumovala, jak by měla Česká televize pracovat lépe, tak teď se může předvést, co by to tedy mělo být. Ale obávám se, že v parlamentu neexistuje strana, která by měla na budoucnost mediálního sektoru v Česku ucelený pohled, natož nějakou strategii.

Cest, jak to vyřešit a zároveň příliš nezatížit domácnosti, není moc. Mohli bychom podobně jako jiné evropské státy opustit historickou vazbu poplatku na vlastnictví přijímače. V Německu platí příspěvek na veřejnou službu každá domácnost, i když žádný přijímač nemá. Pracuje se tam s předpokladem, že zpravodajství a další obsah médií veřejné služby tak či onak konzumují prakticky všichni, i kdyby nepřímo a přes internet. A pokud ne teď, tak při mimořádných situacích budou.

Stejně tak paušálně platí firmy, u kterých se měsíční příspěvek vypočítává podle průměrného počtu zaměstnanců, provozoven a vozidel. Neřeší se tedy přihlašování televizorů a autorádií. Hotely platí podle počtu pokojů.

Rozšíření základní báze poplatníků by mohlo rozpočet České televize posílit a zároveň by se nemusela zvyšovat sazba. Bylo by to však spíše překlenovací řešení, vhodná by byla automatická indexace.

Nabízí se také řešení v podobě přechodného rozšíření vysílacího prostoru pro reklamu. To je ale v mnoha ohledech hra s ohněm, protože to už je zásah do zájmů komerčních vysílatelů. A také to narušuje vnímání televize veřejné služby jako takové, diváci v ní zkrátka reklamu nechtějí. V Polsku si s tím hlavu nelámou, ale asi nikdo nechce, aby se Česká televize začala obchodní strategií blížit polské TVP. Na jednu stranu by rozšíření reklamního času nezatížilo domácnosti, zároveň by ale výnosy nebyly zase tak zázračné a škrtům se nepůjde vyhnout.

Televize bude muset nutně řezat náklady napříč strukturou. Odhaduji, že se například přestanou využívat některá studia, oseká se technika, zastaví se natáčení velkých produkcí. Bude se také propouštět. Místo vlastní výroby se koupí pořady zvenčí a tady se jenom přeloží. Celá země už nebude péct a Marek Eben asi nechá lakýrky ještě nějakou dobu v botníku. Když nemáte peníze na novou tvorbu, přestříháte tu starou a vyrobíte kompilát. Pravděpodobně by se redukoval také sport, kromě velkých akcí zasmluvněných dopředu. Snížil by se i počet živě vysílaných akcí, kde je potřeba přenosová technika.

Televize opakovaně upozorňovala, že je nutné financování řešit. Ale koalice chtěla ze všeho nejdřív protlačit nový systém volby radních, protože to má několik politiků jako své téma a protože se k tomu vláda s nesmyslným termínem zavázala v programovém prohlášení. Teď může předvést smysl pro realitu.

Vyšlo jako komentář na webu Hospodářských novin, 27. 5. 2022