Nerušte nám vyladěné PR nějakou zdravotní krizí

Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch vždycky dbal na dokonalou veřejnou image. Neuvidíte ho bez obleků a košil na míru, jeho sociální sítě jsou živené aktuálním obsahem, na ženy střední generace působí jako slušný ideální syn. Jen je to bohužel k tomu všemu zrovna ministr zdravotnictví, ne manažer české pobočky nadnárodní firmy. A jak se ukazuje, dokonale uhlazená komunikace připravená pro období klidu a míru se naprosto vyprazdňuje a selhává při krizových situacích.

Když se světem šíří nová nákaza, je důležité, aby stát ochránil své obyvatele a dal jim najevo, co je potřeba udělat, kdy je to potřeba udělat a jak dlouho to bude trvat. Politici musí zapomenout na leštění ega a dát slovo odborníkům. Adam Vojtěch však odborníkem na zdravotnictví není, je jenom mediální a manažerskou tváří ministerstva. Vzděláním je právník a absolvent mediálních studií, od konce studií pracoval pro Andreje Babiše.

Takže jak je možné, že člověk, který má magisterský titul z oboru zaměřeného na mediální obsahy, smysl sdělení a jejich účinky, vrší jednu komunikační botu za druhou? Navíc prosakují na veřejnost také organizační selhání a struktura ochranných opatření se mění pomalu každý den.

Do dějin české politické komunikace se zapíše páteční tisková konference, na které Adam Vojtěch šířil nepravdivou informaci, že je lékařka jedné soukromé kliniky v karanténě, a ta přitom seděla normálně v práci a musela ministrova slova vyvracet na Facebooku. V sobotu ráno se šéf zdravotnického resortu za svá slova musel omluvit. Vrcholem všeho však byla sobotní tiskovka, na které premiér Andrej Babiš podrobil svého ministra neuvěřitelnému výslechu s pokynem "Nebuďte slušný! Řekněte jim, kdo vám tu informaci dal".

https://www.youtube.com/watch?v=vwXzemHD3k0

A ministr poslechl a potopil své lidi. Místo toho, aby trval na svém, že identitu zdroje neodhalí, a vzal odpovědnost na sebe coby hlava ministerstva, prásknul konkrétní lékařku ze Státního zdravotního ústavu. Hořkost celé scény podtrhovalo, že mylná informace se týkala jiné lékařky ze soukromé laboratoře, která dokázala rychleji a efektivněji potvrzovat výskyt nákazy novým typem koronaviru.

Celé to působilo jako pomsta – a komunikačně už je úplně jedno, jestli to tak reálně bylo myšleno, nebo ne.

Do toho se na sociálních sítích dozvídáme od zdravotníků a pracovníků v sociálních službách, jaký je problém získat údajně garantované dodávky respirátorů. Lidem vracejícím se ze zahraničí chodí SMS zprávy, které mají zdvořilost a empatii smirkového papíru.

Vláda zavádí děravá opatření a pak v nich ještě dělá výjimky. Na čelo si klepou provozovatelé cestovních kanceláří, svazy autodopravců i obyčejní turisté. Vyhlášení povinné dvoutýdenní karantény pro české občany vracející se z Itálie od půlnoci z pátku na sobotu vedlo nepřekvapivě k tomu, že se mnoho lidí snažilo bleskově vrátit a překročit hranice ještě před půlnocí.

Nikdo jim totiž neřekl, jak tedy vlastně mají v průběhu povinné karantény fungovat. Jak to bude s jejich pracovními povinnostmi, kdo jim nakoupí, jak mají omluvit děti ve škole… Jako by státu v době krize chyběla taková malá nepodstatná věc, krizový komunikační plán.

Informace nejsou centralizované a cílových skupin, s nimiž je nutné mluvit, je velmi mnoho. Čeští občané dostávají jeden pokyn za druhým, ale italští turisté tu klidně mohou pobývat a cestovat. Akce nad pět tisíc účastníků se mají hlásit, ale když uspořádáte koncert pro čtyři tisíce lidí, nikoho to zajímat nebude. I kdyby se zrovna desetina z nich vrátila z horské lyžovačky. Proběhnout mohla i demonstrace proti novému ombudsmanovi.

Babišova vláda odborníků nám zatím jen potvrzuje, že jakmile spadne naleštěné PR, ukáže se vyhnívající nekoncepčnost, chaos a bezradnost. To je to poslední, co v krizi od státu čekáte. Protože pak přijde o nejdůležitější atributy jakékoliv komunikace: spolehlivost a důvěryhodnost. Stát, který prokládá zmatené pokyny šířením mylných drbů, nejspíš řídí nemehla.

Udřená tisková oddělení dělají, co mohou, ale pak si šéf stoupne k mikrofonu a ukáže se, že s kutilskou improvizací se krize řídit nedá.

Napsáno pro web Hospodářských novin