Mediální rady nemají být volný blok pošetilých nápadů

Hana Lipovská byla členkou Rady České televize něco přes jeden rok, ale následky jejích nápadů se projevují dodnes. Nejvyšší správní soud čerstvě zrušil usnesení, které prosadila předloni v listopadu.

Bylo kolem toho velké dusno: bývalá radní přesvědčila své kolegy, že je nutné odvolat dozorčí komisi. Tedy poradní ekonomický orgán, jenž jako jediný může nahlížet do všech účetních dokladů, záznamů a dalších písemností. Radní od něj dostávají důležité informace pro své rozhodování. Konkrétní důvod pro odvolání veřejně nezazněl. Hana Lipovská pouze uvedla, že se na konci dozorčí komise domluvila s dalšími členy při neveřejném jednání. Teprve dodatečně vedení rady vysvětlovalo na sociálních sítích, že důvodem je dlouhodobá nespokojenost s prací dozorčí komise a výhrady k jejímu fungování.

Už tehdy znělo ze všech stran, že z takového postupu budou jenom problémy. Radní ale buď odmítali, že by udělali něco nezákonného, anebo tvrdili, že se musí počkat, co na to řekne soud. Čtyři z pěti odvolaných členů dozorčí komise se rozhodli bránit. U prvního soudu prohráli, ten došel k závěru, že komisi může Rada České televize odvolat v podstatě kdykoliv a z libovolného důvodu. Případ se pak dostal až k Nejvyššímu správnímu soudu — a teď dostali radní černé na bílém, že postupovali nezákonně. Rozhodnutí je konečné.

Spor s bývalými členy dozorčí komise ovšem otevřel celou řadu dalších otázek. Předně mají podle rozsudku nárok na úhradu nákladů za právní zastoupení. Dohromady přesahují sto tisíc korun. Zaplatit je má Rada České televize. Jenže ta žádné své peníze nemá. Její rozpočet je součástí rozpočtu České televize. Dochází tedy ke kafkovské situaci, kdy Česká televize, která před důsledky návrhů Hany Lipovské varovala, musí zaplatit za rozhodnutí jiných. 

Na sociálních sítích se hned objevily diskuse, že by částku měla dodatečně vymáhat po radních, kteří problematické usnesení schválili. Celkem pro něj hlasovalo deset ze třinácti tehdejších členů. Někteří už v radě nejsou. Šance, že by po nich televize mohla něco vymáhat, je nulová. Rada rozhoduje jako kolektivní orgán, většinovým hlasováním. Zákon o České televizi je napsaný tak, že veškerou odpovědnost nese generální ředitel jako statutární orgán. Radní sice rozhodují třeba o rozpočtu, ale jejich odpovědnost je v praxi nízká. 

Nezákonně odvolaní členové dozorčí komise by se nyní mohli domáhat vyplacení odměn, na které by měli nárok do doby regulérního vypršení svých mandátů. A také tuto sumu by potom musela vyplácet Česká televize. Je to úsměvný paradox, když si vzpomeneme na to, jak radní při zvolení do funkcí slibovali, že konečně udělají v hospodaření televize pořádek. Nebo na to, že Hana Lipovská chtěla seškrtat rozpočet rady o náklady na chlebíčky, aby bylo na právní zastoupení. Zlaté chlebíčky!

Soud se nevyjadřoval k tomu, jak je to s platností rozhodnutí přijatých po nezákonném odvolání dozorčí komise. Rozsudek se nezabývá ani tím, kolik členů dozorčí komise vlastně teď má, když mezitím rada zvolila nové. 

Každopádně je to další důvod, aby se sněmovna zabývala kvalitou mediální legislativy. V zákonech o médiích veřejné služby je příliš mnoho mezer a nejasných pasáží. Ministerstvo kultury prý začalo pracovat na politickém zadání velké novely a ujišťuje, že do konce volebního období všechno stihne. Rád bych tomu věřil, ale víme, jak to v parlamentu s mediálními zákony vypadá.

Nejpalčivějším tématem je teď pro vládní koalici malá novela, která má zvýšit počet členů Rady České televize z patnácti na osmnáct a zapojit do volby radních Senát. Koaliční strany jsou dokonce odhodlány svolat mimořádnou schůzi sněmovny jen kvůli projednání tohoto zákona. Bohužel je to zase legislativa, která řeší to nejméně podstatné a začíná zprostředka. Zasloužila by tolik pozměňovacích návrhů, že by se z ní prakticky stala ta velká novela, která má přijít až později. Není moc jasné, kam vládní poslanci tak pospíchají, a snad to nesouvisí s tím, že se na podzim příštího roku bude volit generální ředitel České televize.

Na aktuální soudní rozhodnutí jistě přijde i politická reakce, přinejmenším v mediálním výboru sněmovny. Koalice by však měla raději jednat ve shodě s opozicí. Jinak riskuje polskou a maďarskou cestu, kde vlády předělávaly národní média podle svých potřeb.

Vyšlo jako komentář v Hospodářských novinách, 24. 10. 2022