Milion chvilek versus Andrej Babiš na sociálních sítích. Přebije Zdeněk Svěrák fotku s Harrym Potterem?

Přibral jsem tři a půl kila, musím nabrat svaly. To není autorovo vyznání ani citát z instagramového účtu nějakého propagátora zdravého životního stylu. Tento popisek doprovází snímek premiéra Andreje Babiše v průhonickém fitness centru, kde pózoval s trenérkou v boxerských rukavicích. Jeho tým ho zveřejnil v sobotu krátce před půl třetí odpoledne. Na pražské Letné tou dobou bylo čtvrt milionu lidí, kteří po předsedovi vlády žádali, aby si přestal dělat z demokracie Kostelecké uzeniny.

Smysl té fotky byl jediný − Andrej Babiš chtěl okatě ukázat, jak moc jsou mu demonstrace proti němu jedno. Mluvil místo toho ke svému publiku a svým voličům, pro které je navzdory všemu stále nejpopulárnějším politikem. Nedávalo by smysl, aby aktivně komentoval průběh na Letné a upozorňoval na něj. Oslovoval místo toho tu část veřejnosti, která mu přeje, podporuje ho a je ochotná ho nejen volit, ale i bránit. Důvody k tomu mají jeho příznivci různé a základní rysy politického marketingu hnutí ANO byly už dříve popsány. Jde o skupinu lidí, kterou budou obtížně oslovovat jiné strany a hnutí, protože jí nenabízejí důvod, proč by neměla Babiše volit.

Při komunikaci se zbytkem populace má pak výhodu ten, kdo si vezme slovo jako poslední. Takže nebylo divu, že kromě stručného komentáře o svobodě demonstrovat Babiš další úvahy nerozvíjel. Naopak novináře nalákal, ať si poslechnou jeho projev v Národním muzeu k výročí sametové revoluce. Zatímco Milion chvilek si svou pozornost užil dosyta díky sobotním on-line přenosům, premiérovi nahrála o den později jeho ústavní pozice a dění kolem výročí.

A pak je tu samozřejmě ještě Babišův systém týdenních hlášení na Facebooku, kam jeho tým sepisuje dlouhé reporty o aktivitách předsedy vlády. Jsou prošpikované smajlíky a pro šéfa vládního hnutí jsou dalším způsobem na oko interaktivní komunikace, kde ve skutečnosti nejde o zpětnou vazbu od diskutujících, ale o zahlcení a zašumění veřejného prostoru vlastním úhlem pohledu.

Facebook představuje pro hnutí ANO zásadní nástroj, vždyť jen o stránku Andreje Babiše se podle veřejných údajů stará 14 lidí. Od března do půlky listopadu investovalo do placeného dosahu příspěvků přes milion korun. Cílilo je především na lidi, kteří k památníku na Národní třídě pískat nepřijdou.

Hnutí dokonce malou sumou podpořilo i příspěvek, ve kterém se marketingový tým jménem Andreje Babiše chlubí, že v celostátních novinách vyšla inzerce propagující právě facebooková hlášení. Stalo se tak jen pár dnů před demonstracemi na Letné. V denících vyšla i příloha s "pravdou o Agrofertu", což je kampaň, které jsme se v tomto sloupku už také věnovali. Ostatně, rovněž inzerát na Babišův facebookový profil slibuje, že si na něm lidé přečtou "pravdu přímo ode mě". Premiér v reklamě tvrdí, že si tu reklamu zaplatil "pro radost". Samozřejmě, všichni mu věříme, že s tím jedny z největších polistopadových demonstrací namířené vůči jeho osobě vůbec nesouvisí.

Kromě záběrů z fitness centra v sobotu vytasil i další klasiku z marketingového mixu, fotku se zahraniční osobností. Tentokrát šlo o představitele Harryho Pottera, herce Daniela Radcliffa, který momentálně natáčí v barrandovských ateliérech. Na osobnosti spoléhala také protistrana − demonstraci podpořil například Zdeněk Svěrák, jenž si zároveň zahrál v originální pozvánce pro sociální sítě, v níž nabádá, že se nemáte bát otevřít, až u vás zazvoní Mikuláš. Míněno Minář. Ten vtip byl sice natažený za dva rohy, ale alespoň u něj člověka nepolévalo trapno jako u sborové písně na podporu Milionu chvilek. V té se mimo jiné rapovalo: "Tam, kde bory šuměly, teď roste řepka."

Au. Největší problém takové komunikace je, že neoslovuje nikoho nového. Zasahuje pořád stejný okruh lidí, jež buď zajímá, co si myslí Bára Basiková, nebo se snaží tvářit, že takový klip nikdy nevznikl, a nemlátit čelem o futra moc hlasitě. Babiš oproti tomu zveřejňuje klipy o úspěších vlády a země. Nemusíte hádat dvakrát, co bude na třetinu voličů fungovat víc.

Vyšlo jako komentář v Hospodářských novinách 18. listopadu 2019