Mávnutí motýlích křídel. Jak se recyklují ministři i mediální radní

Ministr kultury Antonín Staněk končí ve funkci a hledá se jeho nástupce. Spekulací, kdo by ho mohl nahradit, se objevilo několik. A trochu připomínají efekt motýlích křídel, při kterém malá změna v citlivém systému může vyvolat velké změny v delším časovém období. V tomto případě jde o to, kam ČSSD pro nového člena vlády sáhne.

Vynořilo se například jméno předsedy vysílací rady Ivana Krejčího. Ten tvrdí, že s ním nikdo nejedná, ale pokud by do vlády vstoupil, musel by se hledat nový člen rady a zvolit nový předseda. Vhodný adept na ministra se nejspíš bude hledat i jinde, ale kádrová rezerva sociálních demokratů není zrovna dlouhý seznam lidí, takže to dá ještě zabrat.

Pro Lidový dům bývá snazší opačný směr, tedy hledání uplatnění pro bývalé představitele strany, nejlépe v nějaké radě. Nedávno tak ČSSD zaparkovala exministryni Michaelu Marksovou v Radě ČTK. Nikdy neměla s oborem co do činění, řešila spíš rodinnou politiku a rovné příležitosti, ale zrovna bylo volné místo pro někoho ze sociální demokracie, a tak teď dohlíží na nejdůležitější agenturu v zemi. A k politické trafice se nahlas přihlásil exministr kultury Vítězslav Jandák v dnes už slavném vystoupení na Radě Českého rozhlasu.

ČSSD v tom není samozřejmě sama a také ostatní strany se umí o své někdejší funkcionáře a politiky postarat. Ve velké vysílací radě například sedí exministr kultury Václav Jehlička (tehdy lidovci, později TOP 09). Staňkův předchůdce Ilja Šmíd (nestraník navržený ANO) zkoušel kandidaturu do Rady Českého rozhlasu.

Vzhledem k tomu, že v mediálních radách není potřeba žádná zvláštní kvalifikace, přímo se nabízí počkat na obměnu mandátů a někoho tam umístit. A protože je frekvence obměny vcelku častá, není čekání dlouhé. Netroufám si tvrdit, že se bude podobně hledat nové uplatnění i pro končícího ministra kultury, ale z dlouhodobého vzorce by se tento přístup moc nevymykal. U některých lidí bylo dosazení do rad dost okaté, u jiných bylo možné alespoň uznat, že se věnovali mediální legislativě nebo se o média aktivně zajímali.

Nejnověji se uvolňují dvě místa v Radě ČTK, kontrolním orgánu klíčového zdroje zpravodajství v našem státě. Tam už jsou ale nominace hotové, strany předložily celkem čtyři. Vládní ANO přišlo se jménem mediálního podnikatele a zastupitele na Praze 3 Davida Soukupa, který se nedávno ucházel o angažmá v Radě Českého rozhlasu, ale dostal od poslanců jen šest hlasů. ODS navrhla Tomáše Mrázka, který už v Radě ČTK byl od roku 2013 a krátce jí i předsedal.

SPD Tomia Okamury by v roli dozorce ČTK ráda viděla Michala Semína, místopředsedu národně konzervativního hnutí Akce D.O.S.T., které naopak vyhlásilo podporu Okamurově straně v evropských volbách. Lze předpokládat, že by v radě posílil frakci kritizující média hlavního proudu a naopak vyzdvihující alternativní internetové zdroje.

Posledním kandidátem je pedagog, analytik, odborník na nová média a předseda Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky Josef Šlerka. Společně ho navrhují lidovci a piráti. Právě on musel ustoupit, když sněmovna obsazovala volné místo v Radě ČTK minule a dala ho Michaele Marksové.

Největší další obměnou bude na jaře hledání kandidátů do Rady České televize. Do ní bývá obvykle nejvíc uchazečů, televizi a fotbalu totiž rozumí každý (včetně mnoha bývalých politiků). SPD už má spřízněné duše v Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, v Radě ČTK a v Radě Českého rozhlasu, televizní rada však ještě ve sbírce chybí. Dá se tedy očekávat, že se někdo podobný mezi kandidáty objeví a vzhledem k nepsaným dohodám ve sněmovně také místo dostane.

Problémem rad není ani tak jejich uspořádání, jako spíš to, co politikům přijde jako dostatečná odbornost. Někomu stačí, když je kandidát dost hlasitě kritický vůči médiu, na které má dohlížet, a je úplně jedno, jestli jde o kritiku relevantní. Jiní jsou spokojeni s bývalými funkcionáři. Malé mávnutí křídel, ale velké změny pro systém.

Vyšlo v Hospodářských novinách 20. 5. 2019