Bobánci a Tálibán aneb Jak se argumentuje o České televizi

Kdykoliv začnou poslanci diskutovat o médiích, je z toho festival marnosti. Poslouchat některé jejich dojmy způsobuje skoro fyzické utrpení.

Debata o zásadních tématech se nevede na nijak vysoké úrovni. Spíš je to přehlídka náhodných útoků, mimoběžných myšlenek a tunelového vidění. Dospěli jsme tak daleko, že se ve sněmovně mluví o veřejnoprávních médiích jako o Tálibánu a zaměstnanci České televize jsou infantilně označováni za „bobánky“.

Poslance rozparádila novela, která má zvýšit počet členů Rady ČT a do výběru radních zapojit Senát. Zákon má svá problematická místa, ale to divadlo, které předváděli opoziční poslanci z ANO a SPD, si nezaslouží ani Česká televize, ani Český rozhlas, ani my všichni.

Podle průběhu projednávání je jasné, že opozice chce schválení zákona co nejvíc oddálit. Na jeho zamítnutí nemá dostatečný počet hlasů. Vládě vytýká, že si chce pohlídat volbu gešení ředitele České televize, která bude 7. června.

Pokud se do té doby podaří rozšířit televizní radu o tři nové členy, budou v ní sedět spíše lidé naklonění současné vládní koalici. Nový zákon také zjednoduší volbu ředitele, místo dvou třetin radních bude stačit shoda prosté nadpoloviční většiny.

Výběrové řízení na nového šéfa televize už běží, uzávěrka bude v půlce dubna. Je tedy pravda, že by zákon upravil pravidla uprostřed hry. Ale vzhledem k obstrukcím to zatím nevypadá, že by noví členové doplnili televizní radu ještě před hlasováním o řediteli. Sněmovna se k projednávání mediální novely znovu dostane asi až na konci března.

I kdyby došlo na hlasování, musí zákon ještě do Senátu a poté k prezidentovi. Platit začne 15. dnem po vyhlášení ve Sbírce zákonů, tedy odhadem v polovině května, ale možná spíš koncem měsíce.

Tři nové radní by měl podle zákona vybírat Senát. Jenže horní komora to nikdy nedělala, bude to pro ni nová povinnost, ke které si musí připravit proceduru. Senát by musel vyhlásit přiměřenou lhůtu na přihlášky zájemců a potom stanovit termín pro případné veřejné slyvize (to však není povinnost, jenom zvyklost). A nakonec by Senát na své schůzi měl hlasovat o jménech – zda tajně, nebo veřejně, to bude také na něm.

Myslím, že to není reálné dřív než před prázdninami. A to už bude o řediteli České televize rozhodnuto, pokud se něco nezkomplikuje.

Bohužel, průběh parlamentní diskuse ukazuje, že jsme se stále nevymanili z posuzování veřejnoprávních médií podle toho, co bylo ve zprávách. Excelovali v tom hlavně poslanci za ANO, například Margita Balaštíková, Milan Brázdil nebo Berenika Peštová. Úplně se odbrzdil Andrej Babiš, který svou litanii o neobjektivním vysílání podložil analýzou z webu České televize, ale vynechal z ní fakta, která se mu nehodila.

Stěžoval si, že předvolební vysílání o hnutí ANO bylo negativnější než o stranách pětikoalice, ale už nedodal vysvětlení z analýzy, že obsahem zpráv byly jeho vlastní kauzy.

Margitě Balaštíkové i Andreji Babišovi by se líbilo financování České televize i Českého rozhlasu z napjatých veřejných financí. „Budeme financovat ze státního rozpočtu, navážeme to na HDP, tím pádem nemá nikdo z České telenerálního důvod jakkoliv politiky ovlivňovat, protože podle toho, jak se bude téhle zemi dařit, tak budou bobánci financováni,“ prohlásila poslankyně za Zlínský kraj.

Kreativně také vysvětlila, podle čeho zjistila, že prý už Česká televize není důvěryhodná: „Každou chvíli běží nějaké sledování na Seznamu, čemu lidi věří, co si lidi myslí. Té České televizi dneska věří míň lidí než této vládě!“

Úroveň argumentace dokresluje i její názor, že dobrým příkladem financování médií veřejné služby je Slovensko, kde prý nikdo nezávislost Slovenské televize nezpochybňuje. Jestli přitom existuje země, kde se v tomto ohledu neinspirovat, tak jsou to naši sousedé pod Tatrami.

Robert Fico tam před pár týdny vyhlásil, že půjde po krku šéfovi televize. A redaktorce, která si nenechala diktovat dramaturgii Ficovými poslanci, chodí tak drsné výhrůžky, že se jimi zabývá protimafiánský útvar.

Je smutné, že navzdory roku 2023 v kalendáři zůstává debata o médiích mentálně v minulém století.

Vyšlo 13. 3. 2023 jako komentář v Hospodářských novinách.