Malá spravedlnost
[dropcap]P[/dropcap]rezident jmenoval další kabinet Andreje Babiše, čímž byl spuštěn řetězec událostí. Například končící ministr spravedlnosti Robert Pelikán šel položit květiny na pomník Milady Horákové ve Sněmovní ulici, což byl jeho poslední akt ve funkci. A jeho úřadu v budoucí vládě tolerované komunisty se pak ujala Taťána Malá, což je facka celému oboru.
Člověka, jehož disertační práce zkoumala problematiku nedokonalé subjektivity v obchodním právu, nahradila paní, která je hlavně loajální. Titul si přinesla ze slovenské soukromé školy, která udělá právníka i z toho, kdo předtím psal o mikroklimatických podmínkách při chovu králíků.
Navíc se ukázalo, že paní Malá si psaní své magisterské práce nejspíš trochu usnadnila. Když ale zrovna dostáváte klíče od velkého domu na Novém Městě, neděláte si s nějakým podezřením z plagiátorství těžkou hlavu.
Neděláte si moc hlavu ani s tím, jakou úctu k právu a institutu spravedlnosti jako takovému bude mít široká veřejnost. Natož s tím, jak vás mají respektovat lidé, kteří odborně dřou, váží každou nuanci − a teď mají nad sebou šéfku, která se do politického života uvedla nápadem počkat se stíháním stranického lídra další čtyři roky.
"Člověk není zatížen zkušeností jen z jedné odborné skupiny a můžu se na ty věci dívat s trochu větším odstupem," komentovala v rozhovoru pro Právo svou krátkou zkušenost s justicí. "Loajalita není sprosté slovo. Jen strana nebo hnutí, které je konzistentní a vystupuje jednotně, může být úspěšné," odmítla názory, že svou funkci dostala jen kvůli tomu, aby mohla bránit Babiše.
O člověku leccos prozradí právě to, když dává rozhovory, a nemůže se tedy schovat za připravené podklady od odborného personálu, třeba stanoviska k návrhům zákonů. A o ministrovi nastupujícím na resort se hodně dozvíme i díky tomu, jaký plán práce si vytvoří. Malá chce udělat "maximum pro zrychlení soudního řízení a vymahatelnost práva".
To je, popravdě řečeno, také takové tvoření programu metodou Ctrl+C, Ctrl+V. Tuhle floskuli říkají všichni. Pak má být výstupem její činnosti, cituji doslova: "přehledný dokument celkové ucelené koncepce resortu a nějaký plán investic." A dál? Dál chce intenzivně komunikovat s profesními skupinami. Všechny odborné unie a komory se už nepochybně nemohou dočkat, až se střetne bratislavský a pražský pohled na právní praxi a trestní řízení.
Předložené záměry jsou tak vágní, že si teď mohou na ministerstvu do dalších voleb klidně povídat u kávy. Načež přijde další ministr a oznámí, že by chtěl udělat maximum pro zrychlení soudního řízení a vymahatelnost práva…
Nastupující ministryně je ale jenom jeden z příznaků doby. Doby, která z ministerstva zahraničí udělala objekt nedůstojné šaškárny, ve které si ani jedna ze stran − sociální demokracie, prezident i premiér − nemá co vyčítat. Babiš popíral, že by dával prezidentovi vybrat, koho do čela resortu jmenuje, jenže server Českého rozhlasu ten dopis získal.
Korunu tomu nasadil za ČSSD Miroslav Poche se svým kreativním způsobem, jak si vydupat pozici v čele úřadu (coby politický náměstek), aniž by byl zároveň členem vlády. Vážně takhle vypadá moderní parlamentní demokracie ve 21. století? Vážně takhle vypadá řízení zahraniční politiky státu? Neocitli jsme se všichni jen uprostřed spiknutí šílenců?
V divadelní hře Audience u královny jsou britští premiéři s nadhledem glosováni právě jako šílenci prahnoucí po moci a vyžadující bezmeznou lásku. Velmi složité osobnosti, které se střídají jedna za druhou, jsou konfrontovány s trvalostí a neměnností monarchie.
Doba dospěla k tomu, že se diváci ve Stavovském divadle při této hře smějí domnělým jinotajům, které britský autor ani tak nezamýšlel. Při zmínce o kontrastu konstituční monarchie a přímo volené hlavy státu se publikum ještě před pár lety jen pochechtávalo, hledištěm se nesla vlna škodolibého pobavení. Teď už na stejném místě bouřlivě tleská.
Ohnutá záda, kličkování, funkce vysloužená loajalitou a návrat čtení mezi řádky. To není mediální kampaň. To je důsledek toho, když máme místo státníků klauny.