Lipovská a spol. chtějí televizní zpravodajství nezávislé na faktech
Nikdy při jednání nepodceňujte šachisty, protože ti jediní vědí, čeho chtějí v procedurálním zmatku dosáhnout. Když nemohou protivníka udolat argumenty, zmátnou ho systémem hlasování, protože se vyznají v tom, co který krok znamená. A také vědí, že čím delší je zasedání, tím více klesá pozornost unaveného soupeře. Na příkladech jednání Rady České televize by se to dalo skoro vyučovat.
Minulou středu trvalo zasedání televizních radních skoro sedm a půl hodiny. Začíná se to stávat novou normou. Nejprve se dohadují o tom, jak bude jednání vůbec probíhat, a pak u jednotlivých témat zabřednou do vyhrocených diskusí, které má nezúčastněný člověk problém sledovat střízlivý. Je skoro neuvěřitelné, jaký úpadek kultury jednání dokážou způsobit lidé, kteří se navenek tváří jako ultrakonzervativní zdvořilí jedinci s dikcí normalizačních hlasatelů.
Při únavném jednání se nepodařilo odpůrcům generálního ředitele Petra Dvořáka prosadit usnesení, že je ve střetu zájmů, protože se v kulturním servisu České televize občas objeví informace o galerii Leica, kde sedí ve správní radě.
Krátce poté si to ale vynahradili při schvalování mnohem zásadnějšího dokumentu, kterým je výroční zpráva o činnosti za loňský rok. Téměř na 200 stranách představuje, co všechno Česká televize udělala v pandemickém roce. „Jsem rád, že mohu konstatovat, že Česká televize v této zkoušce obstála. Zejména její nové programy zaměřené na výuku dětí, které měly dlouhé měsíce zavřené školy, a také nový kanál ČT3 orientovaný na seniory, často čelící osamělosti v lockdownových časech, je třeba hodnotit velmi kladně,“ píše mimo jiné v úvodním slově předseda Rady České televize Pavel Matocha.
Radní ale také dobře vědí, že tohle je poslancům, kteří budou výroční zprávu číst, úplně fuk. Na činnost České televize jako celku se dívají jen formálně. Zákonodárcům je ukradené, kolik televize natočila seriálů a dokumentů nebo jak obstojí v mezinárodním srovnání. Jsou to politici. Takže všichni otevřou výroční zprávu v její polovině, kde na straně 104 začíná kapitola s hodnocením vyváženosti zpravodajství.
Ti, kteří nebudou sledovat jenom barevné sloupečky v grafech, ale zaměří se i na doprovodné komentáře, si pak možná všimnou určitého rozporu. Výroční zpráva je v této kapitole schizofrenní. Na jednu stranu konstatuje, že všechno bylo v pořádku. „Rada České televize dospěla k názoru, že mediální prezentace významných politických stran a hnutí ve zpravodajských a diskusních pořadech České televize odpovídala i v roce 2020 jejich postavení na politické scéně a jejich zastoupení v hlavních zastupitelských orgánech,“ píše se v materiálu doslova.
Načež následuje pasáž, do níž místopředseda Rady ČT Daniel Váňa dodatečně vsunul větu o SPD. Vytrhl z kontextu dva prezentované grafy a dospěl k závěru, že prostor pro SPD ve zpravodajství a diskusích je neadekvátní vůči její pozici ve sněmovně. Jenže grafy, o něž opírá své tvrzení, ilustrují jen vybrané pořady, ne celkovou zpravodajsko-publicistickou produkci. Tu popisují doprovodné texty.
Tímto žonglováním s obsahem téměř dokončené zprávy zaskočil i garanta kapitoly, bývalého šéfa zpravodajství České televize Romana Bradáče. Ten pro nově vsunutou větu nakonec nechtěl hlasovat. A tak začala šachová partie zmíněná v úvodu. Mělo se hlasovat, kdo z radních souhlasí s tím, aby pasáž v textu zůstala. Jestliže by se nenašlo dost hlasů, musela by zmizet. Jenže předseda rady Pavel Matocha za podpory Hany Lipovské navrhl pořadí otočit a hlasovat o tom, kdo nesouhlasí se zařazením pasáže. Takže když potom výsledek dopadl remízou, tvrzení ve výroční zprávě zůstalo, ačkoliv přitom nemá v radě většinovou podporu.
SPD Tomia Okamury tím dostala razítko na své mučednické pocity vůči zpravodajství České televize. O nezávislosti takového hodnocení se dá pochybovat. Dva ze čtyř radních, kteří pro něj hlasovali, chtějí být teď v květnu znovu zvoleni do rady a hlasy SPD se jim budou hodit. Třetí, Hana Lipovská, se podílí na pořadech, které pak na Facebooku sdílejí politici SPD.
Jsou to radní, kteří nechtějí zprávy nezávislé na politicích, ale zprávy nezávislé na faktech.
Vyšlo jako komentář v Hospodářských novinách, 29. 3. 2021