Konec světa ve Studiu 6

Ranní televizní vysílání při pohledu zvenčí vypadá jako jednoduchá věc. Nikdo ho moc nevnímá, všichni spěchají do práce, střídají se zprávy, počasí, doprava a nějaké to povídání. Ale ve skutečnosti je to pro moderátory náročná disciplína. Tak například musíte vstát. Brzo. Pak na vás čeká maraton rozhovorů s lidmi, o kterých jste většinou neslyšeli. Zpravidla s nimi proberete věci, o kterých jste četli leda tak krátce předtím na Wikipedii nebo v agenturách. Skáčete od kravínů k politice, od politiky k astronomii, od astronomie k přemnoženým bobrům. Naštěstí vám pomohou stopáž vyplnit kolegové, jejichž živé vstupy z nejdivnějších míst naší země zaplácnou další kousek vysílání.

My zkušení diváci, kteří celé roky vstáváme se Studiem 6, máme pro tříhodinové ranní pásmo i jeho tvůrce pochopení. Víme, že neexistuje téma, které by Jolka Krásná nedokázala uvést, a neexistuje místo, na kterém by Lada Kolovratová nepořídila rozhovor. Hlášení o ucpané magistrále a kolabující D1 dávají našim životům jistotu. Tak jako počasí, které slibuje, že bude převážně jasno, ale místy zataženo s možným výskytem srážek.

Pohrávám si s představou, jak by nás Studio 6 ve svém typickém pojetí informovalo o takovém konci světa. „Dobré ráno, je 17. července a venku se už blíží apokalypsa,“ začala by Jolka s konejšivým televizním úsměvem, který odolá i největší katastrofě. „Ale ještě než se podíváme, kde všude už projely Mor, Válka, Hladomor a Smrt, ohlédneme se za víkendovými krojovanými hody ve Valticích. V 6.20 vás pozveme na poslední festival Janáček a Luhačovice a pak se spojíme se zpravodajem ve Francii. V Paříži se taví Eiffelovka a prý je to slibné,“ vychrlila by ze sebe před zprávami.

Po přehledu prvních vybuchujících sopek, tajících ledovců, zemětřesení a hořících pralesů by přišla Taťána Míková s výstrahou, že teploty na Šumavě dnes mohou dosáhnout až 20 tisíc stupňů. Biozátěž přesáhne tradiční stupnici. Ale to už sedí ve studiu expert. Bez rozespalého odborníka, kterého s vypětím všech sil dali dohromady v maskérně, by to totiž nešlo. „Pane docente, jak to vypadá v pralese při tak velkém požáru?“ ptá se konverzačně Jolka. „Všechno hoří,“ odpovídá vážným hlasem odborník. A tak je čas dát radši slovo Ladě.

Reportérkou se žlutou helmou na hlavě cloumá vítr a na obzoru se objevilo mračno kobylek. Lada i její host, starostka středočeského Husince, stojí před jaderným ústavem v Řeži. Není jim úplně rozumět, ale podle všeho tam bude konec světa efektní a nenechá si ho ujít celá řada osobností včetně Dany Drábové. Přijít mohou celé rodiny a pro děti budou na místě výtvarné dílny, ve kterých si budou moci vytvořit roztomilé modely zhroucených velkoměst.

Ani regiony se konci světa nevyhnou. Z Hradce Králové vstupuje do Studia 6 Vlastimil Weiner a profesionálně modulovaným hlasem oznamuje, že destrukce Pardubic pokračuje podle očekávání. Také anketa s Hradečáky poblíž křižovatky Koruna podle návrhu Patrika Kotase ukazuje, že konec světa je sice strašná věc, ale na druhou stranu díky němu ledacos zmizí. Redaktor zjistil, že místní zastupitelstvo vyčlenilo na ohňostroj při konci světa až 20 milionů korun.

Na dálnici D1 se vytvořila obří jáma, která do sebe pohlcuje okolní přírodu i zástavbu. Protože jsou ale řidiči na stav klíčové vozovky zvyklí, berou to tradičně přes Vlašim, dokud existuje. Za Jolkou se objeví mapa a moderátorka účastně poznamená, že kolony mají až 30 kilometrů. „I na objížďce je to úplný konec,“ dodává. Mělo následovat další počasí, ale Taťáně Míkové došly všechny ikonky. „Bude hezky?“ ptá se aspoň Jolka. „V závěru dne už ano,“ krčí rameny meteoroložka.

A tak by to šlo dál a dál, dokud by vysílání neutnula černočerná tma. A z té by se hlasem Lady Kolovratové ozvalo opatrné: „Haló, slyšíme se? Tady v Řeži už je po všem, tak já pojedu do Letňan, jo?“ Protože jestli je na něco reportér ranního vysílání zvyklý, tak na to, že musí něco dodat, i když je všude pusto a prázdno. Jinak by to vstávání ve čtyři ráno přece bylo úplně zbytečné!

Vyšlo 17. července 2017 jako sloupek v Hospodářských novinách.