Kdo dostane dvě volná místa v rozhlasové radě?

Více než dvacet lidí se tento týden představí poslancům při veřejném slyšení uchazečů o dvě volná místa v Radě Českého rozhlasu. Seznam kandidátů je tradičně směsí odborníků, někdejších rozhlasových manažerů i zapálených idealistů.

A najdeme v něm také nominanty hnutí ANO, kteří narazili, když si zadali s politikou. Do kontrolního orgánu veřejnoprávního rádia se tak snaží dostat loňský kandidát do Senátu Jaromír Ostrý nebo bývalý ministr kultury Ilja Šmíd, který seděl v první vládě Andreje Babiše.

Vypadá to jako klasické pašalíky, náplasti za neúspěch. S ANO je spojena i lektorka Stanislava Spoustová, která kandidaturu zkouší už poněkolikáté. Loni postoupila do finále, ale nakonec neprošla. V roce 2016 se v barvách hnutí ucházela o přízeň voličů v krajských volbách.

Takové spojení s parlamentní stranou je problematické a rozhlasu by neprospělo. Už takhle v radě sedí bývalý poslanec ČSSD Vítězslav Jandák. Rada se sněmovně zodpovídá, předkládá poslancům výroční zprávy a dohlíží na ekonomické fungování veřejnoprávního rozhlasu.

Jak důkladné by pak byly otázky od poslanců, pokud by v radě seděli kandidáti vládní koalice? Bylo by vůbec možné, aby takoví radní ohlídali nezávislost a férovost vysílání? A byly by důvěryhodné jejich námitky ke zpravodajství o aférách spojených s představiteli vlády?

Druhý problém je s rozhlasovými manažery, jejichž angažmá ve vedení instituce za různých okolností skončilo. Pokud by sněmovna vybrala třeba Miroslava Krupičku, Petra Fischera nebo Jaromíra Ostrého, vypadala by rada jako paralelní vedení rádia. Momentálně jsou členy rady už dva bývalí šéfredaktoři stanice Dvojka − Jiří Vejvoda a Miroslav Dittrich. Copak by k nim měl přibýt ještě třetí exmanažer? Naplňovala by potom taková rada smysl, aby v ní byly zastoupeny různé společenské proudy? Ne. Byla by to přehlídka lidí s různými kolegiálními vazbami, ne kontrolní orgán.

Zaujme také jméno Ireny Žantovské, další z kandidátek, která nebude před poslanci poprvé. Její manžel loni usedl v Radě ČTK a Žantovská kvůli tomu v srpnu skončila v Českém rozhlase. Zákon o ČTK zakazuje, aby blízké osoby radních pracovaly ve sdělovacích prostředcích. Pokud by se sama stala radní, ovšem v rádiu, už by to problém nebyl. Členství v radě je volená funkce, ne pracovněprávní vztah. Bylo by to ale raritní: případ, kdy by každý z manželů seděl v jedné mediální radě, si nevybavuji.

Na scénu se chce překvapivě vrátit bývalý šéf ČT Jiří Janeček. Respektu kandidaturu vysvětlil tak, že manažerskou roli už zkusil a teď by chtěl zkusit druhou stranu. Od své rezignace před osmi lety se držel v ústraní a mezi tradičními jmény zkoušejícími štěstí ve volbě působí trochu jako zjevení. Jeho motivaci a plány bude zajímavé slyšet.

Znovu se o místo v radě ucházejí Petr Šafařík a Ervín Kukuczka. Vrátit se chtějí po relativně krátké pauze, oba ještě pamatují volbu ředitele Reného Zavorala. Šafaříkovo jméno se skloňovalo v kauze uniklých e-mailů expremiéra Bohuslava Sobotky, ve kterých byly i zprávy o chystaném výběru nejvyššího šéfa rozhlasu. Šafařík popíral, že by takové zprávy poslal. Farář Kukuczka zkusil mandát obhájit i předloni, na volné místo ale sněmovna poslala právě Vítězslava Jandáka.

Také tentokrát si chce končící radní svůj mandát prodloužit − řeč je o Tomáši Kňourkovi, který o sobě dal vědět například hlasitou kritikou domnělého porna ve vysílání stanice Vltava nebo ostrými sloupky na Parlamentních listech. Při prvním slyšení před sedmi lety prohlašoval, že chce být "hlídačem objektivity". V tomto směru je asi nejznámější jeho kritika zpracování reportáže Janka Kroupy o pozemcích Agrofertu.

V rozhlasové radě teď sedí muzikoložka, dva bývalí manažeři rozhlasu, exposlanec, herec, moderátor a lékař. Při vší úctě by je měli doplnit kolegové, kteří médiím rozumí jako celku, umí posoudit zpravodajství a vyznají se v číslech. Rozhlas je natolik úctyhodná instituce, že si to zaslouží. Nedělejte z rady odkladiště.

Vyšlo 18. února 2019 v Hospodářských novinách.