Kameňák Premium. Proč vás televize chtějí dostat na své weby

Televize Nova patří mezi finančně nejsilnější mediální skupiny v zemi. Každý rok si z trhu stáhne několik miliard korun. Programově a technicky byla ale v posledních letech něco jako Šípková Růženka. Jarní a podzimní programová okna nabízela stále totéž, úspěšné formáty se ždímaly, dokud to šlo. Také internetové aktivity designově a koncepčně spíše ustrnuly.

Nové vedení dosazené skupinou PPF se chystá ospalou televizní princeznu probudit. Je to nezbytný krok k tomu, aby komerční televize neztratila svou pozici. Dříve bylo jednoduché říct, že je nejenom nejvýnosnější televize, ale také nejsledovanější. Tato rovnice ale už řadu let neplatí automaticky. U sledovanosti záleží, na jakou cílovou skupinu a na jaký časový úsek se ptáte. V celodenních číslech u diváků nad 15 let poráží Novu veřejnoprávní Česká televize. Přiostřil se také komerční souboj, v některých dnech Nově solidně zatápí konkurenční Prima.

A pak je tu samozřejmě nevyhnutelná změna diváckých návyků související s rychlým internetem, jiným životním stylem a dostupností obsahu na jedno kliknutí. Nepřepínáme jen z jedné stanice na druhou, ale mezi mobilem, tabletem, počítačem a televizorem. Digitální zábava kompenzuje nedostatečné nápady televizních scenáristů a dramaturgů.

Další tlak přichází od globálních platforem. Netflix už tu je, HBO Max přijde brzy, v závěsu se sem chystá Disney+ a Discovery+. To jsou všechno katalogy těch nejprestižnějších filmů a seriálů, na jaké si vzpomenete. Nova by ráda vsadila na to, že čeští diváci chtějí české herce a českou tvorbu, a v tomto smyslu se chystá rozšířit svou vlastní placenou videoplatformu Voyo. Jak řekl manažer Didier Stoessel pro Seznam Zprávy, rád by na ní měl do pěti let milion uživatelů, dohromady za český a slovenský trh.

K dosažení tohoto cíle mají pomoci nové seriály, pořady a reality show produkované exkluzivně pro web TV Nova. První pokus nalákat uživatele na speciální obsah proběhl při nedávném 27. výročí zahájení vysílání. Televize sáhla do archivu neodvysílaných pořadů a na Voyo nasadila sedm epizod Kameňáku, seriálu inspirovaného komediemi Zdeňka Trošky. Výsledky zatím nejsou veřejně známé. Ve scénáři se například řeší, že "gynekolog René trpí vyhořením a rozhodne se opravovat místo ženských orgánů auta".

Ačkoliv se může zdát, že něco takového těžko obstojí ve srovnání s výpravnou produkcí dostupnou jinde, není radno podceňovat sílu oddechových seriálů. Věrná divácká skupina, která o dějových linkách podobných pořadů diskutuje v práci, s kamarádkami nebo třeba na Instagramu, je ochotná platit i za to, že s předstihem uvidí díl, který bude v televizi až za týden. A pokud byste mysleli, že na internetu se nikdo nebude dívat třeba na telenovelu, tak byste se mýlili.

Napovědět mohou konkrétní data, která dala k dispozici televize Prima, jejíž videoarchiv na internetu láká stále více lidí. Za měsíc eviduje průměrně přes 46 milionů zhlédnutí různých pořadů. Jednotlivých zápůjček předpremiérových dílů seriálů Slunečná, Einstein a celovečerních filmů byly loni skoro dva miliony. A co nejvíc letělo? Mimo jiné právě turecká telenovela Zasněná láska, seriál z lékařského prostředí Modrý kód a pořady o vaření Prostřeno a Ano, šéfe. Pravda je, že něco takového Netflix těžko nabídne.

Také celosvětová platforma si ale osahává zájem o české seriály. Zkraje roku se na Netflixu objevil Svět pod hlavou, koprodukční seriál České televize, produkční firmy Bionaut a slovenské stanice Joj. Příběh detektiva, který se propadne do socialistického Československa roku 1982, měl úspěch na obrazovkách i u recenzentů. Ani Netflix však neuvádí průběžná data o sledovanosti, pravděpodobně se jich dočkáme až v ročním souhrnu.

Ve světle českého internetového vkusu nemusí být ambice Novy s milionem uživatelů na Voyu nedosažitelná. Investice do pořadů pro internet tak budou nejzajímavější kategorií v následujících pěti letech. Asi to nebudou věci, které by sbíraly profesní ocenění, přinejmenším ale mohou zase trochu zvýšit ochotu Čechů platit za obsah.

Vyšlo jako komentář v Hospodářských novinách, 8. 2. 2021