Jaromír Soukup vyhrál soud o objektivitu svého pořadu

Dopad a dosah politických diskusních pořadů Jaromíra Soukupa na televizi Barrandov sice už není takový jako dřív, přesto se jimi musí zabývat soudy.

Nejvyšší správní soud takto nedávno vydal zajímavý rozsudek, který upřesnil posuzování objektivity televizních pořadů. Pokud bude chtít Rada pro rozhlasové a televizní vysílání příště pokutovat nevyváženost a neobjektivnost, musí to pečlivěji zdůvodnit. Jaromír Soukup totiž s konečnou platností vyhrál soud kvůli vysoké pokutě, kterou mu úřad uložil za jeden z jeho pořadů. Nic platit nemusí, naopak. Vysílací rada mu musela zaplatit náklady řízení.

Co se přihodilo? Pravděpodobně si vzpomínáte, jaký rozruch nejenom na politické scéně způsobil Jaromír Soukup, když před několika lety začal vysílat pořad Moje zprávy. Nahradil s ním klasickou hlavní večerní zpravodajskou relaci, když kvůli úsporám zrušil celou redakci zpravodajství a propustil reportéry. „Moje zprávy“ potom označil za pořad pro diváky, které klasické zprávy na jiných stanicích nudí. Protagonistou nového formátu se stal ředitel osobně a místo prostého přehledu aktuálního dění začal nabízet své jízlivé komentáře.

Na pořad už od jeho začátku začaly chodit stížnosti Radě pro rozhlasové a televizní vysílání. Nejdřív Barrandov upozornila, že Moje zprávy vůbec nesplňují definici zpravodajského pořadu, takže televize porušuje licenční podmínky. A postupně se Barrandov stal rekordmanem v počtu podnětů, které úřad dostával kvůli tomu, co Jaromír Soukup prohlašoval z obrazovky. Politici z mediálního výboru sněmovny se zajímali, proč vůči manažerovi s politickými ambicemi nedokáže vysílací rada efektivně zasáhnout.

V listopadu 2018 se moderátor a ředitel v jedné osobě rozhodl komentovat dávnou státní kampaň na podporu konzumace sladkovodních ryb. Rýpnul si do výsledků kampaně, po níž se průměrná konzumace rybího masa spíš snížila. Spočítal všechny zakázky, které tvůrci dostali od ministerstva zemědělství nebo Potravinářské komory. A navrch dodal, že spolumajitel reklamní agentury se ocitl ve vazbě. Za celou dobu ze Soukupových úst nezazněl jiný pohled na věc než ten jeho.

Podle mediálního regulátora už to bylo příliš. Televize Barrandov dostala za tento konkrétní příspěvek pokutu 200 tisíc korun kvůli porušení paragrafu o objektivitě a vyváženosti vysílání. Vysílací rada své rozhodnutí opřela především o to, že v pořadu nedostala prostor druhá strana, aby se k Soukupovým tvrzením mohla vyjádřit. Prezentace případu tedy byla podle státních úředníků jednostranná a koncipovaná tak, aby diváci přejali moderátorův názor.

Barrandov se s takovým rozhodnutím odmítl smířit a obrátil se na Městský soud v Praze. Ten se postavil na jeho stranu a argumentaci státního úřadu označil za nepřezkoumatelnou. Pokud státní regulátor tvrdí, že je něco neobjektivní a nevyvážené, tak má konkrétně říct, jaké informace byly nepravdivé nebo úplně chyběly. Výsledkem bylo zrušení rozhodnutí o pokutě.

Mediální rada se divila, že není žádný hledač pravdy, proto případ posuzovala podle jednoznačného měřítka – zazněl i druhý pohled na věc, nebo nezazněl? Jestliže nezazněl, tak je podle ní jasné, že moderátor manipuloval diváky ve prospěch svého nazírání na diskutovanou kauzu. Na prověřování skutkové podstaty sdělovaných informací nemá rada ani peníze, ani personál. Proto se rozhodla využít poslední možnost a podala stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Tam případ ležel přes dva roky, než se k němu soud dostal.

Na konci letošního března potom přišla studená sprcha: Městský soud v Praze podle nadřízené instance případ posoudil správně a televizi Barrandov nelze pokutovat za to, že nedala prostor druhé straně. Takové měřítko je podle judikatury Nejvyššího správního soudu příliš mechanické a samo o sobě nezaručuje objektivitu. Navíc by narušovalo formát pořadu, kde po celou dobu mluví jenom moderátor. Rada měla například uvést, které další relevantní informace chyběly a v čem je kontext zavádějící. Přesností informací se měla zabývat přinejmenším tam, kde jde o údaje všeobecně známé nebo snadno dohledatelné.

Takže pro příště se bude muset státní regulátor stát hledačem pravdy, ať už chce nebo ne. Kapacitu na to skutečně nemá, agendy je hodně a lidí málo. Trestání neobjektivity bude ve světle nového rozsudku o dost složitější.

Vyšlo jako komentář v Hospodářských novinách, 9. 5. 2022