Frank Underwood, ten nejdrsnější ze všech demokratů

Internetový videoportál Netflix potěšil fanoušky v České republice, když jim společně se startem čtvrté řady seriálu House of Cards zpřístupnil i všechny tři předchozí série.

Ne že by si nejnovější díly neuměli opatřit jinak, ale přece jen je to malý potěšující signál, že už tak docela nejsme diváci druhé kategorie odkudsi z východní Evropy, kterým musí stačit, až Franka Underwooda namluví Igor Bareš. I my si tedy můžeme ověřit, jestli Frank skutečně události "postrčí správným směrem", jak hlásá reklama na seriál ve washingtonském metru, jejíž propracovanost ocení každý nadšený divák druhé řady.

Jsou lidé, kteří tvrdí, že Dům z karet je fascinujícím vhledem do reálií americké politiky. Seriál napsaný podle britského předobrazu provázejí už od první řady diskuse v médiích.

Komentátoři upozorňují, že zas tak drsný souboj na život a na smrt ve skutečnosti politika není. Mezi nejvýraznější kritiky scénáře patří politolog a legislativní expert Seth Masket z univerzity v Denveru, který o dějových zápletkách napsal několik článků.

Například loni označil pořad ve svém textu pro Washington Post dokonce za "vůbec nejhorší seriál o americké politice" a vyjmenoval mnoho příkladů, kdy se fantazie tvůrců dostala za hranice autorské licence. Zaujalo ho také, že scenáristé mají sklony zahrnovat do děje patetické "hádky politiků s Bohem", což je sice obrazově a dějově efektní, ale když to vidíte v televizní tvorbě už poněkolikáté, je z toho zároveň poněkud legrační klišé.

Naopak bývalý americký prezident Bill Clinton se nechal slyšet, že seriál miluje. "Devadesát devět procent toho, co se v něm odehrává, je skutečnost," řekl prý představiteli hlavní role Kevinu Spaceymu. "To zbývající jedno procento, kde je něco špatně, připadá na dějovou linku se školským zákonem, protože ve skutečnosti byste ho neschválili tak rychle," dodal.

V tom se shoduje se současným prezidentem Barackem Obamou, který si při sledování první řady povzdechl, že by Washington nutně potřeboval fungovat jako v House of Cards. "Kéž by všechno bylo tak nekompromisně efektivní," poznamenal Obama a dodal, že by politika potřebovala někoho, kdo toho zvládne zařídit tolik jako hlavní postava seriálu.

Scenárista Beau Willimon připustil, že pro nesmlouvavého seriálového politika našel určitou inspiraci ve skutečném světě.

Čerpá z témat a politické praxe někdejšího prezidenta Lyndona B. Johnsona, který úřad zastával od atentátu na JFK až do začátku roku 1969. "Hodně toho získáme, když se ponoříme do jeho života," řekl stanici CNN. "Je to impozantní americký příběh, který se skutečně odehrál," řekl. Dokonce i Frankův charakteristický akcent je prý inspirován právě Johnsonem.

"To tedy pardon, ale Johnson by s Frankem Underwoodem vytřel podlahu," nesouhlasí americký server Asterisk. Jak připomíná, kvůli exprezidentovi vznikl dokonce zvláštní příměr: pokud je politik ochoten udělat naprosto cokoliv, aby prosadil svůj záměr, mluví se o Johnsonově metodě.

Tento prezident neváhal v Senátu nakopnout stranického kolegu, protože podle něj hlasoval moc pomalu. V protivnících vzbuzoval pocity viny, když jim tvrdil, že bez jejich podpory dostane infarkt a to přece nechtějí.

Autorem britské předlohy je Michael Dobbs, bývalý blízký spolupracovník Margaret Thatcherové. Deníku The Daily Telegraph se minulý týden u příležitosti premiéry čtvrté řady svěřil, že s takovým úspěchem nepočítal. Knihu napsal na konci osmdesátých let při dovolené na Maltě u bazénu a myslel ji tak trochu jako recesi.

Bezmála po 30 letech s ním jeho nápad rozebírá čínský prezident a vyjadřují se k němu politici po celém světě. "Podstata lidí se v dějinách moc nemění," připomíná Dobbs s odkazem na Julia Caesara. "Nejmocnějšího muže světa dostali na schodech v hlavním městě, kde ho ubodali a rozsekali jeho přátelé. A o tom House of Cards v podstatě je, ne?" míní Dobbs.

Hlavní hrdina má tedy k nesmlouvavému přístupu své důvody. Ostatně proč myslíte, že má iniciály F. U., což je zkratka v angličtině běžné, ale tuze sprosté nadávky?