Co dělá vláda v oblasti médií? Nic

Těšíte se na dovolenou? Poslanci taky. Zanedlouho vypuknou parlamentní prázdniny. Vláda bude mít pro změnu plnou hlavu evropského předsednictví. A to znamená jediné: zapomeňte na jakýkoliv posun při projednávání zákonů.

Včetně těch mediálních. A jestli se do prázdnin nepovede ani vybrat členy Rady České televize, může si vládní koalice napsat do kolonky média jednu velkou nulu. Čím víc se bušila před volbami v prsa, jak dá všechno do pořádku, tím víc je teď vidět, že skutek utek. Přecenila svoje síly, a naopak podcenila praktické záležitosti, bez kterých se kvalitní příprava zákonů neobejde.

Když se navíc podíváme na to, k jakým konzervativním proudům se přiklánějí někteří vládní poslanci a ministři, není vůbec jisté, jestli jim vůbec o nějaký posun jde. Pozice asistentů nebo externích poradců zastávají třeba lidé kolem spolku Liga Libe nebo Aliance pro rodinu. Třeba předsedkyně druhého jmenovaného spolku je asistentkou jednoho z poslanců ODS. Oba spolky posílají stížnosti na vysílání České televize. Jedna věc je, co vláda deklaruje na papíře, a druhá věc je, jaký světonázor její poslanci reálně mají. Jestliže v uplynulém volebním období bylo velké rušno kolem toho, jaké názory mají ANO nebo SPD na Českou televizi, neznamená to, že teď nastává automatické zlepšení. Spíš není na první dobrou vidět, jak část vládních poslanců uvažuje. Projevuje se to až při tajném hlasování.

Nespěchá se ani s řešením udržitelného financování České televize. Vláda si to dala do programového prohlášení, souběžně ale její poslanci říkají novinářům, že se tím budou zabývat nejdříve za dva roky. Jako vždycky to vysvětlují tím, že teď není vhodná doba. Někteří od boku vytahují tradiční argumenty, že má televize šetřit, projít hloubkovým auditem anebo kontrolou NKÚ. Televize ohlásila škrty za miliardu, protože politici její situaci čtrnáct let buď neřešili, anebo se ji snažili vydusit. Hloubkový audit nedávno skončil a nepřišel na žádné plýtvání, jehož vyřešení by přineslo stovky milionů korun. Pokud by se na něm dalo ušetřit, tak na některých věcech, které přikazuje zastaralý zákon o České televizi. Jenže jsme zpátky u toho, že politikům se do změn mediálních zákonů nechce, a sama televize nemůže ignorovat, co jí zákon přikazuje dělat.

Totéž je to s přísliby, že na Kavčí hory dorazí cifršpioni z Nejvyššího kontrolního úřadu. Politici mají plná ústa prohlášení, že už by bylo na čase, aby kontroloři mohli do televize vyrazit. Ale ani to není možné bez úpravy příslušných paragrafů. A hádejte, kde to všechno vázne? Samozřejmě v parlamentu. Politická reprezentace nikdy nedotáhla do konce novelu zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu. Zákonodárci po něm chtějí něco, co nemůže dělat, protože mu to nedovolili.

Ani novela o mediálních radách se pořád nepohnula z místa. Stále se zkoumá, jak připravit změnu, aby vyhovovala ústavě. Vládní i opoziční politici mluví o tom, že by měly vzniknout pracovní skupiny, uspořádat se kulaté stoly a svolat odborné konference. Jako by jich za posledních dvacet let nebylo dost. Můžeme se všichni třeba umluvit a uhádat do zemdlení, ale mezitím začne celý systém médií veřejné služby slábnout. Až kvůli tomu nebude fungovat tak, jak by si ti samí politici představovali, budou se hlasitě divit a hledat, kdo za to může. Mohli by potom začít pohledem do zrcadla.

Hodně se mluvilo také o tom, jak vládní koalice jednou provždy zakáže politikům, aby vlastnili média. Zákon je připravený, napsaný, ovšem neprojednaný. A pokud se na program dostane, opozice nejspíš zahájí obstrukce. Takže ani v tomto ohledu si pětikoalice nemůže připsat žádné body.

Ve Strakově akademii i ve Sněmovní ulici je na všechno hodně času. Vždyť i vládní zmocněnec pro média a dezinformace poskytoval rozhovory především o tom, že nemá peníze, lidi ani dostatečné kompetence. Poslední zprávy naznačují, že by se zadýchaná mašina vládní komunikace mohla pomalu rozjet, ale než nabere plnou rychlost, může být pozdě.

Jestli něco vládnoucí koalici opravdu nejde, tak je to mediální politika a veřejná komunikace. Na mezinárodní scéně navštěvuje premiér světové osobnosti od Paříže po Vatikán, předsedkyně sněmovny obdivuje Curych, předseda Senátu cestoval po USA. A pak je tu jeden chlápek, který jezdí v obytném voze po republice, a lidi ho mají na očích.

Vyšlo jako komentář v Hospodářských novinách, 13. 6. 2022