Brexit je chaos, který dává zabrat i Hulkovi

Britský premiér Boris Johnson je člověk s pečlivě koncipovanou mediální strategií. Když se před lety dal na politiku, vstupoval do ní s novinářskou a televizní zkušeností. Takže dobře ví, co dělat a říkat, aby zaujal své bývalé kolegy. Ví také, jak u toho má vypadat.

Ačkoliv je absolventem Oxfordské univerzity, často se záměrně prezentuje jako "pako z vyšší třídy". Takovými slovy popsala jeho mediální image už jedna studie z roku 2006, tedy jen pár let poté, co se stal poslancem. Pak voliči poslali Borise Johnsona do křesla starosty Londýna a on přidával další fígle, jak působit autenticky, živelně, lidsky. Účes si podle reportérů rozcuchává záměrně. Jeho vtipkování během projevů je připravené a nacvičené. Je prostořeký, dělá si ze sebe legraci, zkrátka pracuje s emocemi. Voliči mají pocit, že mluví ke každému z nich jednotlivě a je jejich kamarád.

Letitá strategie pořád zabírá, tváří v tvář brexitu však dostává trhliny. Minulý týden to ukázala videa s naštvanými voliči, kteří se s Johnsonem hádali přímo na ulici o tom, že pořád jen mluví, hraje si nějaké své parlamentní hry, ale reálně toho pro hladký brexit moc nedělá.

Ani novinářská zkušenost neznamená, že na vás bývalí kolegové budou hodní. Pochopitelně také záleží na tom, jestli redakce podporovala brexit, nebo byla proti němu. Ale někdy není premiéra za co chválit, ani pokud souhlasíte s tím, že má Velká Británie opustit Evropskou unii.

Po prohraném hlasování na začátku září, kdy poslanci prosadili zákaz brexitu bez dohody s Bruselem, se titulní strany novin staly ukázkovou studií mediálních technik. Deníky Daily Mail a Daily Express, které brexit podporují, zařadily fotku dramatického gesta Borise Johnsona s napřaženým ukazovákem, který jako by mířil přímo na čtenáře.

"Rozhodnutí je na tobě, Británie," podpořily noviny myšlenku předčasných voleb ve zpravodajství o "Borisově brexitové krizi". Daily Express psal rovnou o tom, že parlament "kapituloval" před Evropskou unií, čímž hlasování zarámoval jako válečný konflikt. V podtitulku si přisadil, že šlo o "další ostudný den naší takzvané demokracie".

Naopak deník Guardian, jenž podporoval setrvání země v Evropské unii, psal o "ponížení Johnsona". Ekonomický list Financial Times výsledek zhodnotil slovy, že se Johnsonova strategie "ocitla v troskách". Nejvěcnější byly titulky v Times (Premiér prohrál historické hlasování) nebo Daily Telegraph (Johnson požaduje volby). Ale i Timesy text doprovodily emotivní gestikulací. Na předních stranách Guardianu, Daily Expressu i Daily Telegraphu se objevil celkový záběr na premiéra stojícího mezi poslanci. Snímek charakteru "jeden proti všem" nabízel různé interpretace podle toho, jestli brexit podporujete, nebo ne. Buď vidíte premiéra, proti němuž se spikl svět včetně zrádců z vlastní strany. Anebo osamělého bojovníka, který nedokáže přesvědčit ani své věrné.

Boris Johnson ovšem trvá na tom, že má dost sil na to, aby vyvedl Velkou Británii z Evropské unie na konci letošního října. Mediálně to znovu prezentuje originální formou. V rozhovoru pro nedělník Mail on Sunday se přirovnal k Hulkovi, zelenému komiksovému superhrdinovi, který čím víc se naštve, tím je silnější. "Osvobodíme se od unie jako neuvěřitelný Hulk," hlásá titulek. Popkulturní příměr má znamenat, že předseda vlády bude klidně ignorovat zákon nařizující mu požádat o další odklad brexitu. O filmovém srovnání se píše po celém světě, takže premiér dosáhl svého.

A tentokrát se to obejde bez kontroverzí, na rozdíl od jara, kdy se ještě jako poslanec přirovnal k Mojžíšovi, nebo od předchozích let, kdy u různých světových politiků i celých států používal paralely z druhé světové války.

Pokud se vidí jako Hulk, je to i věrohodnější. Jeho politika skutečně někdy působí tak, že by jí místo souvislého textového popisu slušela spíš komiksová okénka s výkřiky v bublinách.

Pro sociální sítě je to skvělé, budoucnost ostrovního království to ale moc neujasnilo. Zastánci i odpůrci brexitu v redakcích se vzácně shodují, že přetrvává "chaos" nebo "bordel". Liší se v tom, kdo a jak ho má uklidit.

Vyšlo jako komentář v Hospodářských novinách 16. září 2019