Blokování už bychom měli. Teď ještě ten zákon

Operátoři stále blokují přístup ke známým dezinformačním webům, které na českém internetu šíří prokremelský pohled na agresi proti Ukrajině.

Zatímco okamžitý zásah na konci února byl sice sporný, ale obhajitelný potřebou bezprostřední reakce na informační válku, dva měsíce poté jsme v právním vzduchoprázdnu. Zákon proti dezinformacím má teprve vzniknout, přičemž je ve hvězdách, kdy se podaří ho dokončit a jestli vůbec projde parlamentem.

Jsme tedy v situaci, kdy blokování chybí právní základ. Tiše se spoléhá na to, že šiřitelé proruských konspirací rádi zůstávají v anonymitě, takže se nejspíš nebudou soudit. A pokud by se soudili, stejně se takový případ potáhne roky.

Skalní čtenáři si tyto weby našli na náhradních adresách, podle propočtů webu Investigace.cz jim ale návštěvnost spadla na polovinu. Dezinformace se šíří dál, především na sociálních sítích, kde mají často podobu videa nebo živého vysílání, na jejichž zvukové stopy v češtině jsou algoritmy ještě krátké. Samostatnou kategorií jsou pak řetězové e-maily, jejichž přeposílání nezablokujete, protože není jak.

Tažení proti dezinformátorům má na starosti ministerstvo vnitra, jehož Centrum proti hybridním hrozbám a terorismu začalo být po změně vlády výrazně víc vidět. Další důležitou postavou je vládní zmocněnec Michal Klíma, jehož funkce má oblast dezinformací přímo v názvu. Ve statutu schváleném kabinetem Petra Fialy se dočteme, že vládní zmocněnec koordinuje činnost státních složek, které se boji s dezinformacemi věnují.

Vnitro by mělo nejpozději do konce června připravit návrhy legislativních změn, které by posílily boj s dezinformacemi. Vládní zmocněnec ujišťuje, že se na tom pracuje, Piráti se naopak pro Český rozhlas vyjádřili, že o žádné takové aktivitě nevědí. Každopádně pokud budou do prázdnin teprve návrhy legislativních změn, pak je otázka, kdy je vůbec vnitro sepíše do paragrafového znění a jaká se pro ně vyjedná politická podpora.

Státní zásahy do svobody projevu jsou velmi citlivá věc, protože jsou zneužitelné. Ústava pamatuje na to, že se základní svobody dají omezit jen za specifických okolností. A u chystané legislativy bude těžké už vymezení okruhu dezinformací, jejichž dopad je tak závažný, že vyžaduje použití těch nejsilnějších represivních nástrojů, jimiž stát disponuje. S vysokou pravděpodobností bude také nutné prokázat úmysl škodit a podrývat fungování české společnosti. Musíte také umožnit spravedlivý proces. A nahradit škodu, jestliže argumenty ospravedlňující státní zásah nakonec neobstojí anebo se ukáže, že jsou mylné.

Pokud se podíváme na nejznámější weby, tak stát nebyl schopen za posledních osm let efektivně zasáhnout proti anonymní stránce Aeronet, přestože před ní varovala ministry Bezpečnostní informační služba už v roce 2014. Už tehdy web označila za zdroj nebezpečné proruské propagandy, protože obhajoval anexi Krymu. V roce 2017 byl Aeronet spojen s rozšířením „kauzy lithium“, která těsně před volbami vedla ke svolání mimořádné schůze sněmovny a dopadla na sociální demokraty.

Stát nebyl schopný něco udělat s prokazatelně lživými účelovými informacemi také proto, že ve sněmovně i v Senátu najdeme zákonodárce, kteří nejenom konspiracím věří, ale navíc je sami šíří.

Takže je o to naléhavější, aby stát nadále nespoléhal na jakési tiché dohody mezi vládou a nestátními organizacemi, ať už je to správce domény anebo operátoři. Ne všichni poskytovatelé internetového připojení se navíc k blokování „nežádoucích“ webů připojili, takže záleží na tom, odkud se připojujete. Vznikl takový polosvět, kde je právně na hraně nejenom obsah produkovaný tajemnými konspirátory, ale bohužel i opatření, jež má šíření tohoto obsahu zastavit.

Pokud chceme obhájit demokracii a svobodu slova, musíme být schopni dát rozhodnutím veřejné moci pevný a přezkoumatelný právní rámec. Musíme pojmenovat, co konkrétně je v rozporu s právním řádem nebo ústavou, a musíme to umět doložit. A to pomyslné červené tlačítko by neměl dostat do ruky úředník, ale soud. Protože pravdu z moci úřední zkoušejí v Rusku a rozhodnutí tamního cenzurního aparátu Roskomnadzor nám přijdou bizarní.

Tímhle směrem se přece vydat nechceme. Tedy aspoň doufám. Když stát získá novou pravomoc, těžko se jí pak vzdává.

Vyšlo jako komentář v Hospodářských novinách, 25. 4. 2022