Případ Jones podruhé. Jsou peníze páka na lháře?

Americký podnikatel Alex Jones se znovu dostal na přední stránky světových médií, když mu soud přikázal, aby vyplatil bezmála miliardu dolarů jako odškodnění za konspirace a pomluvy, které šířil na svých internetových kanálech.

V americkém právním systému se tato částka okamžitě zařadila mezi nejvyšší peněžité tresty, které kdy byly uděleny. Je to souhrnná suma, Jones by měl vyplatit různá odškodnění celkem patnácti poškozeným. Většinou jsou to pozůstalí obětí masakru na základní škole Sandy Hook. Už v srpnu se v stejné věci dočkali zadostiučinění další pozůstalí, kteří Jonese žalovali v Texasu. Aktuální spor probíhal v Connecticutu a aféra stále není úplně u konce. 

Jonesova obhajoba se nepříliš překvapivě snažila vykreslit soudní proces jako omezování svobody projevu. Konspirátor vydělával na šíření teorie, že se masakr nikdy nestal a bylo to jen divadlo, které mělo podpořit přísnější regulaci střelných zbraní. Před srpnovým verdiktem uznal, že střelecký útok byl pravý, nepřestával však slovně útočit na soud i pozůstalé. Po aktuálním rozsudku jeho právník Norm Pattis okamžitě ohlásil, že podá odvolání. Prý sice soucítí s rodinami, ale staly se jen nástrojem v politickém souboji.

Firma Alexe Jonese, která jeho internetové kanály provozuje, požádala o ochranu před bankrotem. Není tedy jasné, jestli rodiny obětí vůbec někdy nějaké odškodnění uvidí. Každopádně je suma tak obrovská, že prakticky všechno, co do konce života konspirátor vydělá, půjde na splacení peněžitého trestu. Přestože to není žádný chudák, a před soudem byl jeho majetek odhadnut až na 270 milionů dolarů, tak už v srpnu tvrdil, že tak velké částky zaplatit nemůže. „Žádné peníze nemám,“ prohlásil i tentokrát. „To si vážně myslí, že ze mě něco dostanou?“ divil se v internetovém vysílání a divákům začal nabízet doplňky stravy ze svého obchodu.

Navzdory odlišnostem v právních systémech je americký proces zajímavou inspirací pro ostatní demokratické státy, které hledají rovnováhu mezi svobodou projevu a zásahem do osobnostních práv. Spojené státy jsou známé širokým pojetím svobody slova. O takto významných civilních sporech kvůli pomluvám tam není tak často slyšet. Nejdiskutovanější spory tohoto druhu se dosud týkaly tradičních mediálních domů. Alex Jones je tedy v jistém smyslu průkopníkem. Soudy musely zohlednit, jaký dopad mají prokazatelně lživá internetová tvrzení. Jonesův projekt InfoWars podle svědectví dovedl fanoušky k zavrženíhodným činům, například výhrůžkám nebo močení na hrob jednoho z dětí.

Částky, k jejichž uhrazení byl Jones prozatím odsouzen, pomohou zahojit rány, které sám způsobil. Justice však hledala cestu ke spravedlnosti dlouho. Pachatel masové vraždy na základní škole se svého brutálního činu dopustil skoro před deseti lety, v prosinci 2012. Alex Jones svůj „alternativní pohled“ na tragickou událost začal šířit už krátce poté a pokračoval v tom několik let, v podstatě až dodnes. Hlavní sociální sítě mu zrušily účty teprve v roce 2018 a ve stejném roce na něj podali žaloby rodiny obětí. Další tři roky trvalo, než soudy rozhodly, že je Jones vinen. A letos už se „jen“ rozhodovalo o tom, jak vysoké odškodnění bude muset vyplatit. 

Z toho je zřejmé, že právní systém neklepnul Jonese přes prsty hned u klávesnice. Naopak, pohodlně využíval svobodu projevu celá léta. Nikdo mu ji mimochodem neupírá ani teď, jak tvrdí jeho právní zástupci. Soudy jen zdůrazňují, že účelové pomlouvání druhých, navíc kvůli podnikatelskému prospěchu, není součástí ústavou chráněných principů. A že každý nese zodpovědnost za to, co tvrdí, a to zvlášť ve chvíli, kdy má vliv v určité společenské komunitě.

Funkční obranu vůči dezinformacím zatím postrádá i většina evropských zemí. Úspěšný boj s nimi svádí třeba Finsko. To však zároveň upozorňuje, že je nezbytná také vysoká důvěra občanů ve veřejné instituce a média nebo rozvoj kritického myšlení. Finové kralují žebříčkům mediální gramotnosti. Pěstují tedy dovednost, která byla u nás různými postavami veřejného života dehonestována jako novodobé politické školení mužstva. Zrovna politici by ovšem potřebovali mediální gramotnost jako sůl. Lháři jako Alex Jones totiž vždycky těží z toho, když politici sami šíří zmatené informace.

Vyšlo jako komentář v Hospodářských novinách, 17. 10. 2022