Týdeník Dotyk je na slibném začátku

V pátek vyšlo první číslo prvního českého týdeníku, který vychází jen pro mobilní zařízení. Zatím je zdarma, do budoucna by čtenáři Dotyku měli za stažení časopisu platit. Jak hodnotím premiérové vydání?

Obálka 1. čísla týdeníku Dotyk
Obálka 1. čísla týdeníku Dotyk

„Svět se netočí, svět se posouvá,“ zní motto průkopnického magazínu, jehož potenciální čtenářskou základnu tvoří asi půl milionu majitelů tabletů v České republice. Tedy čistě teoreticky, protože musíme odečíst například majitele starších zařízení, na kterých Dotyk nefunguje. Třeba v případě operačního systému Android potřebujete mobil nebo tablet s verzí 4.0 a vyšší. Po prvním dnu eviduje Google Play něco mezi 100 a 500 staženími. Uvidíme, jakou cifru bude počítadlo ukazovat po týdnu.

Týdeník Dotyk jsem si nainstaloval na obě zařízení, která mám po ruce – Samsung Galaxy SIII a ASUS Transformer Pad TF101. Jak to dopadlo?

Matení nepřítele

Instalace samotné aplikace proběhla bez problémů. Zmátlo mě ale otevírání samotného časopisu. Klepnul jsem na obálku nového čísla, otevřelo se okno, ve kterém jsem sledoval probíhající stahování, a v jeho levé části se načítaly jednotlivé stránky, mezi kterými jsem mohl listovat prstem.

Očekával jsem proto, že klepnutím na vybranou stránku si ji zobrazím v plné velikosti přes celý displej. Nic takového se ovšem nestalo, a je mi trochu záhadou, proč tam ten miniaturní náhled vlastně je, když s ním nemůžete dělat nic jiného, než jen posouvat nečitelné náhledy stránek ze strany na stranu.

Abyste časopis otevřeli, musíte ťuknout na textový seznam titulků pod náhledem, což byla další varianta, kterou jsem zkusil. A skutečně, vybraná stránka se otevřela. Je ovšem poněkud nepraktické posouvat dlouhý obsah v relativně stísněném prostoru menšího stahovacího okna.

Bylo by možná lepší, kdyby se po ťuknutí na obálku v základním prostředí aplikace neotevíralo samostatné okno se stahováním, ale rovnou by se otevřel časopis a například při jeho dolním okraji by se ukazovalo procento stažených stránek. Věděl bych tedy, čím už můžu listovat a co se teprve stahuje. Samotný textový obsah mi přijde možná nadbytečný, když je i přímo v časopise, eventuálně v záhlaví aplikace formou ikonky.

V magazínu je zvláštní stránka věnovaná názornému návodu, jak týdeník ovládat. Pokud uživateli musíte i u tak jednoduché věci, jako je čtení interaktivního časopisu, vysvětlit, co má vlastně dělat, zamyslete se, jestli by se váš produkt nedal zjednodušit. Mimochodem, ten návod je primárně pro iPad a pro uživatele Androidu může být spíše matoucí, protože způsob ovládání se liší. Místo sdílecí ikonky namalované v návodu je na Androidu ikona s obsahem, stejně tak neexistuje žádné tlačítko Knihovna (to je jenom v iOS) a ať jsem se snažil jakkoliv, nefungoval ani „krátký tah směrem dolů“, který měl vysouvat navigaci v aktuálním vydání.

Četl jsem různé ohlasy, které aplikaci vytýkaly, že je nestabilní, zasekává se, případně reaguje trhaně. Možné to je, já to ale potvrdit nemůžu. Na obou mých zařízeních Dotyk fungoval tak, jak má, až na výše uvedené výtky se choval předvídatelně, animace fungovaly, posuv byl plynulý a písmo – alespoň pro mě – čitelné i na mobilu.

Zvětšování stránek je na Androidu dvoustupňové, stačí dvakrát klepnout prstem na stránku a ona se přiblíží. Vím, že mobil není primární platforma, ale po druhém zvětšení se na něm stránka ořízne tak, že je kus obsahu zprava nečitelný a do stran posunout nejde, protože tím nalistujete další stránku.

Týdeník Dotyk - výchozí zobrazení článku

Obsah a zpracování

Forma je jedna věc, ale co obsah? Z tohoto pohledu je Dotyk typický společenský týdeník, který vám naservíruje mix aktuálního dění, názorů, vlastní agendy a stručný servis pro volný čas. Spíš než Respekt, Reflex nebo Týden si ale představte suplementy tuzemských novin, například Víkend a Proč ne? z Hospodářek, Magazín MF DNES anebo Pátek LN. Televizní program byste ovšem hledali marně :-).

Článkům vlastně nemám co vytknout, jsou zajímavé a doplněné dobře zpracovanou infografikou. O to, co vás v Dotyku zaujalo, se ale se svými přáteli nepodělíte. Nemáte totiž jak nasdílet to, co vás zaujalo. Na stránku v elektronickém časopise neuděláte odkaz, který by se šířil po sociálních sítích. Je to daň za zvolený formát. Je to barevné, hýbe se to a je to na pokračování, ale zajímavé citáty bych vám sem musel opsat ručně, a to se mi vážně nechce.

Kvalitní články doplňují kvalitní fotografie, ať už nakoupené, anebo pořízené přímo pro Dotyk (například u rozhovoru s neurochirurgem Vladimírem Benešem). Jméno fotografa se nedozvíte, foto zkrátka pořídil „Dotyk“, což od redakce není fér, články taky nenapsala sbírka anonymů. Jméno fotografa se nedozvíte ani v tiráži, ačkoliv je tam výslovně zmíněn i karikaturista. Tiráž mimochodem odhaluje, že obsah připravuje šestičlenná redakce, kterou vede šéfredaktorka Eva Hanáková.

Z prvního čísla bych určitě doporučil jak zmíněné interview s Vladimírem Benešem, který ve volném čase sbírá brouky, tak ústřední téma Národ bez hrdinů se sondou do představ českých dětí a teenagerů o hrdinství. (Jeden citát přece jen opíšu: „Justin Bieber je hezký a umí zpívat, polovina světa nosila jeho účes,“ vylíčila v dotazníku svou představu hrdinství třináctiletá školačka ze Žatce.) Dotyk přináší také překlad licencovaných článků z Newsweeku.

Stojí to za to?

Zvětšené zobrazení článku na tabletu
Zvětšené zobrazení článku na tabletu

Za Dotyk by se mělo v budoucnu platit. Ve vzduchu tedy visí otázka, jestli by našel věrné platící čtenáře. Pokud si udrží laťku prvního čísla, respektive ji bude zvyšovat, asi bych si ho kupoval a jsem potom ochotný ho číst v plonkovém čase. To znamená třeba v metru, kde není signál, takže bych mohl listovat offline podobou aktuálního vydání. Záležet bude na ceně.

Celkově vzato začal Dotyk slibně, je to solidní řemeslo, žádná mozaika googlovací žurnalistiky. Jde svou cestou v terénu, o kterém zatím nemáme přesné informace. Vždyť zastoupení tabletů mezi českými uživateli je kromě pár údajů agentury Mediaresearch trochu záhadné, moc netušíme, kolik z nich je low-endů s naroubovanými nízkými verzemi Androidu. Novému magazínu slouží ke cti, že to právě zjišťuje za nás… Tak ať na to nedojede.

TÝDENÍK DOTYK
Ke stažení prostřednictvím Google Play a App Store.
Vydává: Tablet Media, a. s., šéfredaktorka Eva Hanáková.
Redakce: Naďa Kubalíková, Jiří Pšenička, Martin Mařík, Jan Štětka, Táňa Králová, Lukáš Rozmajzl.
Technické řešení: publikační systém Triobo.

Odebírejte

Filip Rožánek

Novinář, analytik, lektor nových médií a digitálního marketingu. V současné době editor Digizone.cz, předtím šéfredaktor Marketing & Media, redaktor Hospodářských novin, analytik a vedoucí webeditorů v Českém rozhlase. Externě spolupracuji i s dalšími médii.
Filip Rožánek
Odebírejte

3 komentáře u „Týdeník Dotyk je na slibném začátku“

  1. Na iPadu nejde ani spustit, jen blikne a zase zmizí. Zařazuju do kategorie sračka a mažu. 

  2. Ad Petr Stanicek: podle statistik (které nicméně musí uvolnit vydavatel) jste na iPadu absolutní (absolutní) výjimkou. Pokud tedy nemáte iPad 1, u kterého je primo napsané, ze neni podporován – zatím.

    Jinak u Androidu se menu vyvolá dlouhým podrzenim prstu. Předpokládám, ze redakce si doplní do návodu v pristim vydani časopisu.

  3. kolik z avizovaných cca 600 tis.tabletů v ČR jede na Androidu 4.0 a vyšším? a kolik je iPad verze 1? sám vydavatel se obírá – odhadem – o 30-50% uživatelské báze, to je čtvrt milionu (a víc) lidí. nechápu. navíc mi přijde nefér nalákat člověka na stažení a až v Google Play mu „oznámit“ že jeho tablet (resp.operák) není podporován. tohle mělo být avizované mnohem výrazněji, protože nalákaný, neuspokojený a v podstatě podvedený čtenář je horší než čtenář, který o Dotyku ví s tím, že čeká až se dostane na jeho operák…
    jinak nápad výborný, řešení zajímavé, realizace ne uplně dotažena do konce, ale oká, obsah překvapivě jen průměrný

Komentáře nejsou povoleny.