Dilema jedné války: dát na titulku Muammara Kaddáfího v pokud možno bizarním ohozu, nebo slavící povstalce?

Procházel jsem titulní strany světových novin a hledal, jak se jednotlivé redakce vypořádaly s povstaleckým ovládnutím Tripolisu. Na vizuálním podání téhle zprávy se zajímavě podepisovala i taková maličkost, jako je formát novin.

Světovým trendem totiž je, že se noviny smrskávají do praktičtějších rozměrů, což si vyžaduje zásahy do layoutu stránek. A tak jsou titulky čím dál kratší a údernější, a fotografie větší a vykrývané tak, aby je text mohl obtékat. V takových případech ovšem neexistuje nic nepraktičtějšího, než je fotka jásajícího davu. Jednoho člověka na malou plochu dostanete bez problémů. Dva s obtížemi. Od tří výš máte problém. V Tripolisu a Benghází slavily tisíce obyvatel.

Editoři se z toho tedy vylhali tím, že sáhli po archivních fotografiích plukovníka Kaddáfího, a to buď v podobě „zachmuřený Muammar v uniformě“, nebo „o něco méně zachmuřený Muammar za velkými slunečními brýlemi, omotaný nějakým trendy hadrem“.

Naopak velké noviny, které si udržují renomé neskladných titulů s drobným písmem, vybraly většinou nějakou fotku se shromážděnými rebely, nebo akčnější záběry s dramatickou scenerií. Nejčastěji si vybraly některý ze záběrů, který pro AFP pořídil italský fotograf Francesco Monteforte. Osmatřicetiletý fotožurnalista slavil úspěch hlavně se snímkem povstalců ukrývajících se před střelbou západně od Tripolisu.

Každý převrat vypadá na fotografiích efektně. Lidé gestikulují, všude jsou barvy, krev, pot a slzy. Někdy vypadají záběry tak idylicky, jako by povstalci byli součástí fotografovy rodiny a snímky vznikly v rámci rodinné dovolené. Ostatně, novináři pobývali v pětihvězdičkovém hotelu Rixos v libyjském hlavním městě. Dvoupatrová budova v centru se i teď na webu tváří, jako by žádný konflikt neprobíhal, a zve turisty do svého wellness centra s velkým bazénem, fitness centrem a vynikající restaurací.

Fotografové ovšem nečekali, že rebelové dostanou hlavní město pod svou kontrolu během tak krátké doby. Nezávislý fotožurnalista Bryan Denton, který na místě fotí pro New York Times po celou dobu konfliktu, se nechal slyšet, že od rebelů každou chvíli slyšeli sebevědomá prohlášení o tom, jaké město „už zítra“ padne. „Tolikrát jsme slyšeli ‚zítra‘. Rozhodně jsem nečekal, že se to semele tak rychle. Jsem v šoku,“ cituje ho redakční blog NY Times.

Magazín Time nabízí na svém webu 183 snímků z postupného dobývání Tripolisu i ze dnů, které tomuto postupu bezprostředně předcházely. Můžete podle nich tipovat, kolik ozbrojenců se vejde do jedné Toyoty.

Malou, ale výmluvnou galerii připravil web Business Insider. V Benghází mají o dalším osudu Muammara Kaddáfího  jasno (kdyby v Libyi vycházel Dikobraz, dá to na titulní stranu?). Další fotka odhaluje, že libyjská státní televize si potrpí na tlusté koberce, zatímco novináři ubytovaní v Rixosu mají leda tak  vyjedený cateringový stoleček  (banány byly taky).

Otázkou pro příští týdny zůstává, kolik fotek se ukáže jako obyčejná manipulace (třeba vhodným oříznutím), případně jak velkou část tvoří inscenované záběry (haló, pane, postavte se támhle, jak to tam hezky hoří). První obětí války je vždycky pravda

• 2612 zobrazení tohoto článku