Tahanice o lady Thatcherovou

Roztomile morbidní téma provází poslední dva roky politický život ve Velké Británii. Kdyby na jeho základě měl vzniknout filmový scénář, nejspíš by dostal název “Jak pohřbít Thatcherovou”. Až na úrovni Buckinghamského paláce se totiž řeší delikátní problém, zda si bývalá konzervativní premiérka zaslouží státní pohřeb, nebo bude uložena k poslednímu odpočinku jen v kruhu rodinném.

Téma otevřel deník Daily Telegraph v srpnu 2006. Poslankyně Rosie Cooperová si redaktorům postěžovala, že se doslechla o úkolu pro zaměstnance úřadu vlády, kteří měli načrtnout organizaci státního pohřbu Železné lady. Ve vládnoucí labouristické straně Tonyho Blaira to vyvolalo rozpaky, u některých poslanců ze severní Anglie dokonce pobouření. Oficiálně proto, že státní pohřeb je v Británii mimořádná pocta, neoficiálně proto, že Thatcherovou dodnes řada tamních politiků nesnáší.

Blair nakonec vydal strohé prohlášení, že “nic takového není v plánu a není vhodné to dále komentovat”. Širšího komentáře se zdrželi i konzervativci, kteří se omezili na stručnou reakci, že se Margaret Thatcherová těší dobrému fyzickému i psychickému zdraví.

Po dvou letech se situace změnila - tedy jen politicky. V čele vlády stojí Gordon Brown a úvahami o státním pohřbu už se nezabývají poslanci, ale osobně královna Alžběta II. Hlava královské rodiny je pevně rozhodnuta učinit v případě Margaret Thatcherové výjimku a státní pohřeb jí vystrojit. Vítězka tří voleb a žena, která svedla bitvu o Falklandy, by tak byla po Winstonu Churchillovi teprve druhým představitelem státu v moderní historii, ověnčeným takovou poctou. Státní pohřeb je v Británii běžně vyhrazen pouze příslušníkům královské rodiny.

Královna podle deníku Daily Mail již vybrala i člověka, který má mít případný pohřeb dvaaosmdesátileté bývalé političky na starosti. Úkol je to nanejvýš obtížný, protože Sir Malcolm Ross musí nejenom všechno naplánovat, ale také zkoordinovat s programem královny, která se podle protokolu takové události účastní (nelze si nevšimnout nevysloveného předpokladu, že královna potvrdí dlouhověkost, panující v její rodině a Thatcherovou přežije). Pověřený ceremoniář si ale s nezvyklým úkolem bezesporu poradí. Už totiž vyprovázel na poslední cestu princeznu Dianu, a také královnu matku, jejíž pohřeb naplánoval 17 let předtím, než skutečně zemřela.

Královna také souhlasila s tím, aby se v předvečer samotného aktu veřejnost loučila s Thatcherovou v kapli Westminsterského paláce. Smuteční obřad by se odehrál v katedrále svatého Pavla, dalším místě, jehož prostory jsou tradičně vyhrazeny pouze pro královské svatby a pohřby.

V České republice podle archivních materiálů zřejmě neexistuje protokolární zakotvení státního pohřbu, tedy alespoň po roce 1989. Označení se sice používá, ale jeho obsah bývá pokaždé trochu jiný. Asi nejvíce se státnímu pohřbu podobalo rozloučení s atletem Emilem Zátopkem 6. prosince 2000. Odehrálo se v Národním divadle za účasti státních představitelů, s čestnou stráží a za zvuků státní hymny, přičemž rakev se zesnulým byla zabalena ve státní vlajce.