O hudbě na nejposlouchanější stanici Českého rozhlasu (vyšlo dva dny před seminářem Rady Českého rozhlasu, který se tématu věnoval).

Hudba na Radiožurnálu je něco jako politika, umění, nebo fotbal. Pomalu každý, kdo tu stanici poslouchá, nabyl dojmu, že také rozumí tomu, co by měla hrát za písničky. K tomu přidejme, že část diskutujících volně zaměňuje Radiožurnál za celý Český rozhlas a na bouřlivé reakce je zaděláno.

No fuj, co nám to tam za ty poplatky hrajou?! Měli by kultivovat posluchače, vzdělávat je, ukázat jim, že Michal David není žádný king populární hudby! (Případně opačně, to podle toho, jestli si stěžují vysokoškoláci v internetových diskusích, nebo Helenka Vondráčková.) A kde chybí rozhořčení, tam dojde alespoň na sarkastické narážky typu „Český rozhlas Abbažurnál“.

Rozčílit se nad hudbou, kterou Radiožurnál prokládá nejlepší zpravodajství a publicistiku v českém éteru, je pochopitelně snadné, přijít s nějakým řešením je ale už podstatně těžší, a proto tato část v zapálených článcích obvykle chybí.

Dovolte několik poznámek – předesílám, že mých soukromých, nemluvím za svého zaměstnavatele:

1)  Představa, že k povznesení hudebního vkusu národa by stačilo jen obměnit playlist na jedné veřejnoprávní stanici, patří do kategorie delirických snů. Kdyby to tak bylo, poslouchají všichni Vltavu a Radio Wave. Neposlouchají – stejně jako desítky divadel nezpůsobily, že by Češi vypnuli televize a trávili večery v příšeří honosných sálů. Nezapomeňte, že na nejposlouchanější soukromé stanici Žena točí globusem. Co proti tomu zmůže čarování s formátem Radiožurnálu?

2)  Dobrá, změní se playlist Radiožurnálu, bude se hrát podle hudebních publicistů… a pak to rádio vypneme. Nikdo nezaručí, že změna hudební dramaturgie povede k nárůstu počtu posluchačů, ale snadno může vést k jeho poklesu. Ve veřejném zájmu není, aby vlajková loď rozhlasu veřejné služby vysílala do zdi. Stanici můžete měnit a ladit, ale nesmíte ji zabít či popřít její základní nastavení.

3)  Chcete-li hudbu odlišnou od toho, co nabízí Radiožurnál, vzpomeňte si na další stanice Českého rozhlasu. Není pravda, že by Český rozhlas plošně ignoroval moderní hudbu, žánrové ceny či zahraniční žebříčky popularity a jel jen na vlně nekonfliktního středního proudu bez chuti a zápachu. Nalaďte si Radio Wave, zapněte si Vltavu, případně si zapněte pražské vysílání Regina. Zejména v posledním případě budete možná příjemně překvapeni, jaké změny se ve vysílání této stanice projevily. Proč by měl být tou hudebně nejprogresivnější stanicí v celém portfoliu zrovna Radiožurnál, jehož úloha spočívá v něčem jiném?

4)  Každé uplatnění kritických návrhů k hudební dramaturgii má háček spočívající v odpovědnosti. Nejvíce kreativních návrhů a jasných představ o tom, jak by měl vypadat výsledek, mají ti, kdo pak neponesou žádnou odpovědnost za to, když se výsledek nepovede (výmluva, proč geniální plán nevyšel, se najde vždycky), ale připíšou si zásluhy, pokud změna náhodou ponese ovoce („My jim to deset let říkali, a vidíte!“).

Ani já nepatřím mezi lidi, kteří by z písniček (zejména) na Radiožurnálu skákali nadšením dva metry do vzduchu. Jistě by se na něm mohlo objevovat víc novinek.

Na druhou stranu vnímám, že moje subjektivní pocity stojí proti statisícům jiných posluchačů širokého věkového rozpětí, což je další faktor, na který se zapomíná. Formát univerzální celoplošné zpravodajské stanice těžko doplníte hudbou, která bude většinovou populaci odrazovat. Vždycky bude hrát mainstream a nejspíš vždycky půjde o písničky, které znají úplně všichni.

Jisté řešení by snad mohla do budoucna přinést digitalizace rozhlasového vysílání s paralelním odbavováním různých playlistů pro jednu stanici. Nelíbí se vám Radiožurnál s Abbou, Věrou Špinarovou a Roxette? Přepnete na Radiožurnál s rockovým playlistem. Při dnešním vývoji technologií to nebude problém, nejprve na webu a pak třeba v DAB.

Snad se na semináři Rady Českého rozhlasu 1. prosince všichni dozvíme víc, než jen tradiční povzdechy, že se ten Miro Žbirka už nedá poslouchat. To by byl poněkud mdlý výsledek.

(Psáno jako sloupek pro Médiář, kde text vyšel v úterý 29. listopadu 2011 a kde také pod článkem najdete obsáhlejší diskusi.)

Poznámka: Veřejný seminář o hudbě na Radiožurnálu a Praze proběhl ve čtvrtek 1. prosince odpoledne. Čtyři a půl hodiny trvající debaty se zúčastnilo asi 100 diváků (včetně novinářů, rozhlasáků i běžných posluchačů). Videozáznam tohoto semináře se stručným shrnutím najdete na stránkách Rady Českého rozhlasu.

• 3311 zobrazení tohoto článku