Pyropes a ti druzí. Nové výrazy v češtině

Pyropes a ti druzí. Nové výrazy v češtině

Do našich životů (a do slovníků českého jazyka) vstoupil pyropes. Tento výraz si vymyslela policie a je tak nový, že s ním úspěšně zmatete i vyhledávač Google. Když na něm budete hledat pyropsa, zadřou se na světových serverech všechna disková pole. Bezradný Google se vás zeptá, jestli jste nechtěli hledat „krychlový minerál pyrop“, o kterém ví pro změnu úplně všechno. Vzdej se, informační gigante, na české uniformy nemáš.

Pyropes se objevil hned na začátku letošního roku. Je vycvičen, aby hledal výbušniny na místě, kam přijedou armádní nebo policejní pyrotechnici. Například na Vysoké škole ekonomické, kde si ve zkouškovém období mohou tipnout statistickou pravděpodobnost, že zase někdo před psaním testu nahlásí bombu. Právě v souvislosti s VŠE zmínila policie svého pyropsa poprvé.

Na rozdíl od jiných policejních výrazů je pyropes nečekaně kreativní slovo. Snadno se pamatuje, je celkem výstižné, krátké a vlastně docela milé. Policie se dosud úzkostlivě držela úředního slovníku, u kterého jste si snadno představili, jak ho někdo vyťukává na psacím stroji se zasunutými listy papíru a modrým kopírákem. Vždycky když nějaký policista mluví o „vykonání realizace úkonů trestního řízení“, čekám, kdy to na konci téhle věty cinkne a posuvný jezdec se vrátí na začátek řádku. Zapsal podporučík Novák, svědek byl poučen a souhlasí.

Jazyk policejních svodek je kouzelný. Zatímco státní policie hledá co nejopatrnější úřední formulace, strážníci dávají průchod nenaplněným uměleckým ambicím. Hlášení městské policie obvykle píše někdo, kdo měl ve škole jedničky ze slohových prací. Z opilců se stávají poetické figurky, které „podcenily množství vypitého alkoholu“, zlodějům se „nechtělo platit za vybrané zboží“. Svodky se v podání strážníků stávají svébytným literárním útvarem, kde na několika řádcích vznikne cosi jako dramatický oblouk. U závažných případů nechybí ani velkolepé finále, při kterém městská policie předává hříšníka dalším orgánům k došetření.

„Před hodinou duchů si motohlídka všimla muže, který se pokoušel nasednout na kolo, ale moc mu to nešlo,“ píše například přerovská městská policie. Strážníci muži řekli, ať na kole nejezdí opilý. „Odpovědí bylo pár slov, která mohla znamenat slib nebo také recept na vánoční rybí polévku, nicméně muž s nasedáním přestal a zavěšen do svého kola vyrazil pěšky,“ pokračuje přerovské drama. Konec příběhu? Kdepak. Opilec pak na kolo nasedl a podle strážníků „popíral fyzikální zákony“, takže mu dali dýchnout, a teprve teď přichází rozuzlení. Ano, „svou jízdu bude vysvětlovat u správního orgánu“.

Policie v tom ale není sama. Protože se na českých školách učí spíš úvahy a vypravování, záleží u mnoha mluvčích na jejich talentu a zkušenostech. Napsat srozumitelnou a věcnou zprávu je těžší, než by se mohlo zdát. Zejména ve chvíli, kdy popisujete odborné téma. Úředníky leckdy sváže tíha úřadu a funkce, dá se to dohromady s rakousko-uherskou tradicí a pak vznikne text, ve kterém se sice vyzná jenom autor, ale nechybí pod ním jméno vyšperkované všemi tituly. Spe­ciální kategorii pak tvoří lidé, kteří si nacpou akademický titul i do uživatelského jména na sociální síti a jsou trochu nervózní, když na firemním profilu není právní forma a IČO.

Správa železnic se třeba na Facebooku pochlubila plánovanou rekonstrukcí nádraží Praha-Smíchov. Veřejnosti chystané změny představila ve čtyřech odstavcích, v nichž použila ty nejšroubovanější formulace, jakých byla schopna. Vnitřek budovy nebude mít moderní uspořádání, ale „optimalizovanou vnitřní dispozici pro soudobé potřeby uživatelů dráhy“. Nebude tam supermarket, ale „komerční prostor pro umístění obchodní jednotky typu supermarket“. Asi nejkurióznější je slib „vertikální komunikace do stravovacích jednotek ve 2. nadzemním podlaží“, což není nic jiného než výtah do restaurace.

Jediné, co mi teď vrtá hlavou, je záhada, jak železničáři dostali ten výbušný text na Facebook, když ho zjevně napsali na psacím stroji půjčeném od státní policie. Možná by mi s tím pomohl pyropes.

Vyšlo 7. ledna 2019 jako komentář v Hospodářských novinách.

• 29 zobrazení tohoto článku

Odebírejte

Filip Rožánek

Novinář, analytik, lektor nových médií a digitálního marketingu. V současné době editor Digizone.cz, předtím šéfredaktor Marketing & Media, redaktor Hospodářských novin, analytik a vedoucí webeditorů v Českém rozhlase. Externě spolupracuji i s dalšími médii.
Filip Rožánek
Odebírejte