Novinky z oběžné dráhy (sloupek pro Médiář)

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání nebývá mezi televizními a rozhlasovými stanicemi zrovna populární. Ale u satelitních programů je to jinak. Díky mimořádně liberálním a vstřícným podmínkám ve vysílacím zákoně se u české vysílací rady registruje jeden satelitní program za druhým.

Jen za posledních pár let přiklepla Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) satelitní registraci na vysílání do 135 zemí světa. Český stát toho totiž po programech šířených družicí ani moc nechce. Nemáme tu žádná kritéria pro označování přístupnosti programů a správní poplatek za registraci je 50 tisíc korun (něco přes 2 tisíce eur). To je pro satelitní programy směšná suma, zvlášť ve chvíli, kdy za ni dostanou oprávnění vysílat do mnoha zemí světa.

Vysílací rada si za to vysloužila kousavou přezdívku Bajkonur. Loni to na semináři Metropolitní univerzity prozradila sama předsedkyně RRTV Kateřina Kalistová. Teoreticky by rada měla všechny provozovatele hlídat, prakticky však není reálné to zvládnout. Aspoň dohlédne na ty české. Jen občas přijde podnět od zahraničních regulátorů.

Satelitní registraci má třeba pornokanál LEO TV. Ocitl se díky tomu i ve statistické tabulce, která je součástí výroční zprávy RRTV za loňský rok [PDF]. Tabulka vykazuje podíl evropské nezávislé tvorby a českých pořadů ve vysílání, což jsou kvóty, které v kontextu pornografické tvorby dostávají celkem zábavný nádech.

Určitě si oddechnete nad zjištěním, že LEO TV dává šanci nezávislé produkci, a proto loni tvořilo 26,8 % jejího programu evropské nezávislé porno. Pardon, tvorba. Předpokládám, že to je ta samá tvorba, kterou pak vysílací rada názorně popisuje v zápisech ze svých zasedání, kde ji pokutuje.

Úplně opačnou produkci vysílá animovaný Jetix. Vysílá od nás třeba jeho ázerbájdžánská, turkmenská, uzbecká, běloruská nebo makedonská verze. Vybaveny jsou ruskou, rumunskou, bulharskou a anglickou stopou se srbskými titulky.

Licenci od české vysílací rady má také program HE TV, jehož územní rozsah vysílání zahrnuje 56 zemí. Mezi nimi mimo jiné Afghánistán, Irák, Jemen, Maledivy nebo Pákistán. Diváky v těchto zemích nepochybně těší, že podle licenčních podmínek je vysílání buď v češtině s arabskými titulky, nebo naopak v arabštině s českými titulky.

Ve srovnání se světovými regulátory je například neobvyklé, že u nás stačí zaplatit správní poplatek a získáte licenci na dvanáct let. V jiných zemích se používá spíš model každoročního licenčního poplatku, který je pak zajímavým pravidelným příjmem do státního rozpočtu.

I když chcete získat satelitní licenci třeba v Singapuru, přiklepnou vám ji jenom na 10 let a stojí to v přepočtu 70 tisíc korun ročně. Navíc musíte předložit tříhodinovou ukázku vysílání se všemi typy zařazovaných pořadů. A abyste prokázali, že vysílání utáhnete, složíte předem na účet v přepočtu tři čtvrtě milionu jako jistinu.

Že je Singapur daleko? Dobrá, podívejme se do Velké Británie. Tam je správní poplatek za registraci k satelitnímu vysílání 2500 liber (cca 70 tisíc Kč). Každý rok v dubnu pak provozovatel hradí regulátorovi Ofcom roční poplatek, který se odvíjí od vykázaného obratu za předchozích 12 měsíců. A to už jsou hodně zajímavé peníze.

Kosmodrom ve Škrétově ulici (sídlo RRTV) by tak za jiných podmínek mohl vynášet nejenom satelitní programy, ale také solidní finanční prostředky pro státní rozpočet. Dokonce by ani nemusel moc zdražit. Koneckonců, jeho předobraz v Kazachstánu posílá do vesmíru mimo jiné telekomunikační satelity.

(Napsáno jako sloupek pro Médiář, kde text vyšel 2. srpna 2011)