Novinář jako zbytečné zaměstnání

Víte, kdo vydal nejlepší zprávu o stavu žurnalistiky? Žádný mediální expert, skutečnost je depresivnější. Sepsal ji úřad práce. Statistické oddělení amerického ministerstva práce se letos v létě ponořilo do údajů od roku 1990 a spočítalo, že se počet pracovních míst v mediálním průmyslu do letošního jara ztenčil o šedesát procent.

Mohou za to samozřejmě počítače a internet, jejichž význam prudce narostl. V lednu 1990 živilo zpracování dat na internetu, který ještě ani nenabízel webové stránky, necelých třicet tisíc převážně technických profesí. Na jaře 1999 zažil web první prudký nárůst pracovních míst, což vydrželo zhruba dva roky. Pak internetová bublina praskla, řada webových magazínů zkrachovala, nadějné firmy propustily desítky tisíc lidí a dalších deset let se s nabíráním zaměstnanců držely při zdi. Počínaje srpnem 2009 ale křivka nabrala strmý růst a letos už jen internetové publikování živí skoro dvě stě tisíc Američanů.

Co dělaly ve stejné době noviny? U těch se žádný pozitivní výkyv nekonal, stále propouštěly. Redukci pracovních míst jen dramaticky urychlila ekonomická krize. Výsledkem je, že publikování v novinách živilo na jaře o patnáct tisíc Američanů méně než digitální novinařina a natáčení videa. Právě video zažilo neuvěřitelný rozmach. Kde jste v roce 1990 tahali velkou analogovou kameru s páskou a omezenou dobou záznamu, tam dnes stačí chytrý telefon a video okamžitě poslat na internet. Počet pracovních míst souvisejících s filmovou a videoprodukcí narostl za poslední čtvrtstoletí o skoro 162 procent.

Ani rádio v Americe neutrpělo tolik jako deníkový průmysl. Škrty v rozhlasovém vysílání obnášely jen necelých 32 tisíc míst. Obor sice klesá, ale ne tak jako noviny. Tvrdě to pociťují dříve neotřesitelní giganti typu The New York Times. Symbol kvalitní žurnalistiky se může chlubit desítkami Pulitzerových cen. Na čtenáře, kteří se přesunuli k internetovým zprávám zadarmo, to ale dojem neudělalo. Romantické představy spojené s novinařinou se rozplynuly. Timesy čeká další propouštění a redakce stojí před nutností hlubokých strukturálních změn.

Sáhnout musí i na "nedotknutelná" místa s historickým významem, protože nostalgii si už nemůže dovolit. Kvůli "zjednodušení redakčních a produkčních procesů" se v dubnu rozhodla výrazně omezit pařížskou pobočku založenou v roce 1887. Ta měla velkorysých sto deset zaměstnanců. Sedmdesáti z nich vydavatelství oznámilo, že už nebudou potřeba. Podle manažerů tento krok umožní zachovat přinejmenším po dobu několika let mezinárodní vydání Timesů tištěné levněji, ale především vznikne rezerva na investice do digitálních platforem. Řídící editor Dean Baquet v dopise zaměstnancům avizoval, že se i americká redakce "pravděpodobně" do budoucna ztenčí a bude jinak koncipovaná. Myšleno tak, že papír bude dál ustupovat on-line produkci.

Podle magazínu Politico už dostalo sedm zkušených redaktorů Timesů za úkol připravit strategii pro rok 2020. Hledat se budou další úspory, protože výnosy z inzerce jednoduše nezaplatí armádu 1300 píšících novinářů. Ale jen snižování nákladů nestačí, především je potřeba najít nové zdroje příjmů. Více než milion předplatitelů si platí přístup do internetové edice Timesů, Politico však předpovídá, že počet čtenářů ochotných utrácet peníze za zprávy na webu se blíží svému stropu.

Řešením by mohly být weby uzpůsobené odběratelům mimo Spojené státy. A redakce se má zbavit posedlosti tím, co bude na titulní straně novin. Místo toho má spíš řešit, co nabídne čtenářům na mobilech. "Vyrostla nová generace, jejíž vkus a priority jsou velmi odlišné od toho, jak Timesy samy sebe po celé roky vnímaly," připustila zástupkyně šéfredaktora Susan Chiraová.

Skeptici se obávají, aby změny nevypadaly jako jeden z článků v pátečním vydání. Na čtenářskou otázku v technické poradně, jestli se na omylem doručený hromadný e-mail má odpovídat všem adresátům, redaktor Daniel Victor odpověděl pouze jedním slovem: Ne. Zbytek rámečku pro článek zůstal prázdný.

Sloupek pro Hospodářské noviny, vyšlo 5. září v rubrice McMedia.