Naleštěné nic na Kavčích horách (sloupek pro Médiář)
Poznámka k jedné tiskové konferenci, na které Česká televize představila novinářům znělky, znělky, znělky – a pak došlo i na program, když už byla k podzimnímu programu...
Kdo je nejdůležitější osobou v televizi, když se představuje podzimní program? Soudě podle pondělní tiskovky České televize [videozáznam] to rozhodně nebude programový ředitel. Ten totiž včera celou dobu mlčel jako leklá ryba. Radek Žádník měl sice před sebou hrdou cedulku „ředitel programových okruhů“, ale jako jediný zúčastněný zástupce managementu neřekl novinářům ani popel a tvářil se, jako by celou tiskovku nejradši zrušil.
O to razantněji se chopil slova obchodní a marketingový ředitel Robert Kvapil. Mluvil jako první. Nejvyšší důležitost tedy nedostalo to, co se bude vysílat, ale jak to bude na obrazovce vypadat. Ba ještě hůř – nešlo ani o to, jak budou vypadat pořady, ale jak budou vypadat staniční znělky (identy) mezi nimi.
Kvapil se bil v prsa, jak si marketing nechal udělat úžasné výzkumy, které vyhodnocovaly emoční reakce testovací skupiny na nové znělky. Podle všeho se všichni rozplakali štěstím (novomanažerskou češtinou: „identy jsme naladili podle zpětné vazby“), a tak na obrazovkách uvidíme pekařku, která má dost času na sledování televize, když práší mouku na čerstvě upečené chleby.
Nové identy jsou prý provázané s programem a už nejsou dramaturgicky svébytné jako dřív. Rozumějte: náklaďák projíždějící podzimním městem veze obří panel, na kterém se rozšafně hýbe Miroslav Donutil, jedna z tváří veřejnoprávního podzimu. Zatímco dřív by tam nejspíš byl náklaďák projíždějící městem, který by měl poznávací značku 0001 a vířil spadané listí. Nebo něco takového uměleckého.
Když se Kvapil dostatečně pochválil a všichni se roztekli štěstím nad tím, jak veřejnoprávní tiskovka postavila formu nad obsah, dostal konečně slovo Radan Dolejš, šéf ČT1. Měl s sebou tři šéfdramaturgy tohoto programu, kteří nám postupně vysvětlili, že se sice budou zase vysílat kompiláty z archivních scének, ale tentokrát to budou jinak koncipované kompiláty. Celebrita si totiž nebude vybírat scénky přímo, ale musí nejdřív zatočit kolem a popovídat si s Alešem Cibulkou. Et voilà, máme programovou prioritu (Kolo plné hvězd, od 8. 9.)!
Když nebudou celebrity zrovna točit kolem a vyprávět veselé historky z natáčení, provedou nás po světě. Aby těch nových formátů nebylo málo, ČT1 nasazuje další cestopisný magazín podle osvědčené šablony. Do moře míst se vydává Tomáš Hanák, Donutil s Bartoškou nemají čas.
Miroslav Donutil totiž bude mít vlastní talk show. Soudě podle kvapilovské ukázky opisuje její dramaturgická osa oblouk od Alzheimera po fekální humor. Sestřih nám totiž předvedl „Donutila, který si nemůže vzpomenout a vtipně u toho heká“, „Donutila napodobujícího starého herce“ a „Donutila, který předvádí prdění o ruku“. Veselé veřejnoprávní žertování. Recyklované, protože je to ekologické, a ekologická výchova patří k veřejné službě.
A Jiří Bartoška? Ten si zahraje sráče. Omlouvám se za ten výraz, ale to je název nového televizního filmu z produkce televizního studia Ostrava. Snímek se podle pojmenování tiskových materiálů asi původně jmenoval Krysy, což bylo nejspíš málo výstižné, a tak jsou z krys Sráči. Očekávejme ostravskou televizní výpravu a Čtvrtníčka coby ochrankáře.
Mezi řečí jsme se dozvěděli, že studenti z FAMU a z filmové školy v Písku natočili Čapkovy Povídky z jedné i druhé kapsy. „Je to jedna z cest, kterou by se Česká televize měla ubírat,“ poznamenal Dolejš.
Ale to už jsme u Malého pitavalu z velkého města. Česká televize si „všimla retro nostalgie po seriálech Československé televize“, a tak Pitaval přepočítala do HD rozlišení. Seriál z roku 1982 tak vhodně doplní šestnáct nových dílů seriálu Vyprávěj, který dějově dorazí do osmdesátých let. Vzpomínat se bude i na Poštu pro tebe, kde lidé vzpomínají na jiné lidi, na které si léta nevzpomněli, dokud jim u dveří nezazvonil pošťák Ondra.
Co ještě v programu chybí? Magazín pro zahrádkáře a kutily. Máme! Zahrada pod lupou s Davidem Prachařem. Poprvé už sedmého září. Dramaturg Aleš Ulm nám slíbil, že se určitě dozvíme zajímavé věci, třeba jak bojovat proti slimákům.
O tom, jak je důležitý program na programové tiskovce, svědčily i některé komentáře zúčastněných. „To je magazín zasunutý někam na sobotní odpoledne,“ komentoval lakonicky šéf ČT1 Radan Dolejš jeden z představovaných formátů. Přesně to je přitom největší bolest České televize: když už něco vyrobí, „někam to dá“ a úspěšně na to zapomene.
Příště by bylo mnohem vhodnější nejdřív důkladně představit program, a teprve pak předvést identy. Soukromá televize Nova si na tiskovce může dovolit šermovat novou grafikou a může si o ní točit sebepropagační reportáže, protože v zásadě musí s co největším humbukem prodat naleštěné nic, aby to vypadalo jako něco.
Česká televize je tu od toho, aby zářila obsahem, který podporuje dobrá on-air grafika. Ať se Robert Kvapil vrátí k průzkumům emocí a tiskovky nechá dělat lidi, kteří rozumí své práci.
(Napsáno jako sloupek pro Médiář.cz, kde vyšel v úterý 30. srpna 2011)