Nakažlivé jako virál

Máte slabou značku, o které nikdo pořádně neví? Oživte ji virální kampaní, to teď přece dělají všichni. Nejlíp něčím „kontroverzním“, „zakázaným“ nebo „tajně vyneseným“. A hlavně to pošlete novinářům.

Různými médii teď například putuje virální kampaň na filmové ceny Český lev, každoroční taškařici Petra Vachlera. Český lev je akce, která chce schizofrenně oceňovat to nejlepší v oboru kinematografie, aby to zároveň tak nějak po česku shazovala záměrně trapným průběhem ceremoniálu. Výsledkem je už roky naprostá křeč, a tak není divu, že na Lvy musí upozornit virální kampaň, aby se na to ještě někdo díval.

Samotné video by asi k předávání filmových cen moc lidí nenalákalo. „Uniklé video z natáčení“ totiž propaguje víc minerálku, z níž oba herci průběžně upíjejí, než ceny samotné. O to víc na filmový večer v souvislosti s videem upozorňují novináři.

Na nějakou dobu tak stoupne výskyt klíčového slova „Český lev“ v médiích, sledovanosti to ale podle mě nepomůže. Té by pomohlo, kdyby Vachler konečně přestal vymýšlet kolo, a nabídnul normální pořad.

Škádlivé kampaně se rozšířily jako mor. Každý by chtěl mít úspěch jako Dove s kampaní za opravdovou krásu, nebo jako mixéry společnosti Blendtec, které rozdrtí všechno.

V českých podmínkách to dopadne jako kampaň na bezpečné domény, případně jako výše zmíněný Český lev, který už dopředu titulkem pomrkává na diváka, že jde o „neodsouhlasenou verzi“. České pojetí bývá upocené, umělé a záměr „lidi si to budou sdílet“ z něj čouhá jako sláma z bot.

Hlavní rozdíl vidím v samotné povaze zahraničních virálních kampaní. Vnímám je jako pozitivní: hele, co dokáže náš výrobek. Případně: tohle je legrační a stojí za tím takhle cool značka. Nebo: tohle jsou hodnoty, které s vámi sdílíme.

Česká kampaň pracuje se spíše negativním pojetím: No to je prča, tomu blbečkovi Marešovi dal někdo na kliku lejno! Dobře mu tak! Druhá varianta: Narveme tam logo tolikrát, že by v tom byl čert, aby si neuvědomili souvislost s naší firmou. Třetí varianta: Je to sprostý a určitě to někoho urazí, takže to okamžitě nahrajte na YouTube!

U virální kampaně je samozřejmě vítaná i udička pro novináře v podobě reakcí „dotčených míst“. Někdy to nemusí být ani oficiální organizace, stačí pár rodičů, o kterých napíše Daily Mail, od něhož to ochotně, leč v o dost horší podobě převezme iHNed.

Pořád se ovšem nemůžu zbavit dojmu, že dobrý produkt se propaguje sám - tím, že je radost ho používat. To je nejosvědčenější šeptanda všech dob.