Může ředitel největšího regionálního studia Českého rozhlasu kandidovat do Senátu za vládní stranu a zároveň zůstat ve funkci, jen na neplaceném volnu?

Evidentně může, protože Rada Českého rozhlasu ani vedení veřejnoprávního rádia to nijak intenzivně neřeší. Důležitější pro ně je, že v červencovém dopoledni zazněla na kulturní stanici Vltava věta o „penisu trčícím nad koulemi drze jako vykřičník“. Aféře s penisem věnovali radní dvacet minut svého posledního zasedání. Předsedkyně rady dokonce oznámila, že se aktivně obrátila na „velkou“ vysílací radu s podezřením na porušení zákona. A zalitovala, že „její“ malá rada nemá pravomoc k tomu, aby to konstatovala sama.

Záznam zasedání je poučný v mnoha směrech. Stížnost jedné posluchačky na půl věty v románu britského autora vyvolá pohoršení na dva měsíce. Ale slona v místnosti v podobě popření nezávislosti a nestrannosti rozhlasového manažera se radní snaží ignorovat.

Zatímco v rozhlase platí striktní předvolební pravidla, rozhodl se šéf brněnského rozhlasu ucházet o místo v Senátu na kandidátce hnutí ANO. Regionálním ředitelům momentálně končí mandáty a vedení rozhlasu muselo rozhodnout, jestli budou pokračovat ve svých funkcích, nebo místo nich najde náhrady.

Naprostá většina jich pokračuje − a totéž se předpokládalo i u šéfa Českého rozhlasu Brno. Jenže v červenci oznámil kandidaturu a od té doby je jakoby nic na neplaceném volnu. Mandát mu papírově vyprší na konci září. Pokud se do Senátu nedostane, rád by se na své místo vrátil. Prostupování světa politiky a médií mu nevadí, podle právního rozboru prý v jeho návratu není problém.

Generální ředitel rozhlasu má právní názor opačný, ale zatím situaci řeší tím, že Brno řídí vedoucí programu. Jméno řádného ředitele by rád oznámil do konce října.

Takže zatímco tu máme situaci, která by si vyjádření rozhlasové rady z pohledu kodexu i zákona o Českém rozhlase rozhodně zasloužila, protože reálně ohrožuje politickou nestrannost veřejnoprávního média, nestalo se nic. Radní se spokojili se sdělením generálního ředitele, že má v ruce jeden posudek a že za dva měsíce bude jasno. Bude přece už po volbách.

Jen jeden ze členů rady, Jiří Vejvoda, se ozval, že by mu tedy dost vadilo, kdyby se měl brněnský ředitel na svou pozici vrátit po politické kandidatuře, jako by se nechumelilo. Nikomu jinému to nestálo za komentář. Ani za jakékoliv usnesení. Slon v místnosti stál, mával chobotem, pleskal ušima − ale nejspíš neměl penis, tak to není důležité.

Penis v literatuře, to je totiž jiná. Tam se pohoršení vyjadřuje jednodušeji. Ani projednávání tohoto prohřešku, který prý ohrožuje psychický a fyzický vývoj dětí tím, že by mohly v sobotu v deset ráno na Vltavě zaslechnout něco o ztopořeném penisu pod plavkami, nepostrádalo tragikomické momenty.

Zatímco v případě kandidujícího ředitele se čeká na konfrontaci právních posudků, v případě Vltavy najednou stačil jenom jeden. Generální ředitel nejdřív shrnul, že odvysílaná slova sice nejsou vulgarismy ani porno, ale pak náhle posudek konstatuje, že k porušení vysílacího zákona došlo.

Předsedkyně rady míní, že slova vulgární nebyla, ale kontext ano. V románu šlo o scénu z plovárny, kde jeden muž pozoruje druhého. Nebylo tam nic, co by moderní mládež neznala, nebo dokonce neslyšela přímo ve škole − když se v hodinách literatury probírají beatnici nebo prokletí básníci, není to zrovna vyprávění o kytičkách.

Možná bychom tedy kvůli domnělému ohrožení mládeže měli raději zase zakazovat knihy? A může se v rozhlase říct, že mezi nejprodávanější knížky pro děti od deseti let patří Deník malého poseroutky? O puberťácích čtoucích Mládí v hajzlu ani nemluvě.

Právě společenský kontext je při výkladu zákona podstatný a tuzemská judikatura ho zohledňuje. Jsem přesvědčený, že kdyby kvůli té půlminutě s penisem došlo na soud, neuznal by porušení vysílacího zákona ani v jednom bodě (tedy ani ohrožení vývoje, ani užití vulgarismů).

Jenže ono tady spíš půjde o hledání důvodů, proč neprodloužit mandát šéfovi stanice Vltava.

Vyšlo jako komentář v Hospodářských novinách 3. září 2018.

• 12 zobrazení tohoto článku