Jak nám Norové ukazují záda (sloupek pro Médiář)

Kdyby Norové čekali, až se rozhoupe Evropská unie, neměli by digitální rozhlas doteď.

Minulý týden se v bruselském sídle Evropského parlamentu konala dvoudenní konference o digitálním rozhlasovém vysílání. Vyplynulo z ní, že nejlepší cestou do budoucna je kombinace digitálního signálu s doplňkovým internetovým kanálem (tzv. hybridní rádio).

Jedním z řečníků byl norský ministr kultury Roger Solheim. Norsko je zajímavé tím, že chce za několik let vypnout klasické VKV vysílání, což je věc, kolem které zbytek Evropy víceméně opatrně našlapuje. „Je zábavné vidět, jak státy, které nepatří do Evropské unie, jsou daleko napřed,“ rýpnul si holandský průvodce konferencí Erik de Zwart, jinak rozhlasová a televizní celebrita, když vítal Solheima na pódiu.

Ne že by cesta k digitálnímu rozhlasu byla v Norsku nějak extrémně lehká. DAB v zemi běží už od roku 1995 a jeho signál pokrývá 80 procent populace. Po šestnácti letech provozu se jeho poslechovost vyšplhala na 8% podíl v denním poslechu a 20% podíl v týdenním share. Norové naladí dva multiplexy s celkem 18 stanicemi.

„Dříve jsme zastávali názor, že vypneme FM, pokud bude aspoň 50 % domácností poslouchat rozhlas digitálně, ale to bychom nevypínali nejspíš ani v roce 2026,“ zhodnotil situaci Solheim. „Nicméně neřešíme jestli přepnout, ale kdy,“ dodal.

Vládní materiál počítá s tím, že by celoplošné analogové rozhlasové vysílání skončilo v roce 2017, a to v případě, že budou splněny všechny předem dané podmínky. Mezi ně patří 99,5% digitální pokrytí norského národního vysílatele NRK a 90% pokrytí v případě soukromých kanálů. Pokud těchto čísel digitální sítě nedosáhnou, i tak je vláda přesvědčena, že vypnutí FM je správné řešení. „Když tyto podmínky splněny nebudou, vypne se i tak v roce 2019,“ potvrdil norský ministr kultury.

Na plánu se shodly všechny parlamentní strany s výjimkou jedné, a sice Strany pokroku (FRP), která má v parlamentu druhý nejvyšší počet křesel. Neprotestují ani samotná rádia, jejich provozovatelé ocenili jasná a čitelná pravidla. Dříve povinné kritérium 50% poslechovosti digitálních stanic se změnilo na nepovinné, stejně tak už není povinné dořešit poslech v autech (řidiči tvoří 20 % posluchačů).

Co si norská rádia od digitalizace slibují? Především lepší signál v odlehlejších oblastech, čili v podstatě zlepšení pozice na trhu. Sníží se také náklady na šíření signálu, protože počet vysílačů klesne ze současných 2000 analogových na 600-700 při použití DAB. Tři hlavní hráči mají dohromady 95% podíl na trhu (z toho stanice veřejnoprávní NRK se dlouhodobě pohybují mezi 50-60% podílem). Digitalizace doplněná o nové služby by také mohla přilákat Nory zpátky k přijímačům (denní poslechovost v posledních dvaceti letech stále klesá). Silnou konkurencí „starých“ médií je v Norsku internet, protože 84 % domácností má vysokorychlostní připojení.

Skandinávie obecně digitální rozhlas podporuje. Ve Švédsku se vysílá digitálně od roku 1995, naladit je možné 8 stanic, ovšem jen s omezeným pokrytím. Nyní začíná licencování soukromých digitálních rádií, jasno by mělo být na začátku roku. Na jaře 2013 by vláda měla předložit koncepci dalšího postupu. „Potřebujeme plán vypínání FM ve Švédsku a financovat přechodové období, je nutná spolupráce soukromých a veřejnoprávních stanic. Ani ve Švédsku se neřeší jestli, ale jak a kdy,“ vysvětlil Mats Åkerlund ze Švédského rozhlasu.

Několikrát během diskuse padlo, že pokud něco digitálnímu rozhlasu schází, tak někdo jako Steve Jobs. Osoba, která dodá dnešním poněkud bakelitově působícím přijímačům lesk a náboj věci, bez které se neobejdete. Designér, který digitálnímu rádiu dodá „tlačítka tak lákavá, že máte chuť je olíznout,“ jak prý Jobs říkal o iPhone. Němci, kteří mají od srpna celoplošnou digitální síť, předpokládají, že se i bez lákavých tlačítek jen během příštího roku prodá milion přijímačů DAB/DAB+.

„Součástí digitálního vysílání musí být moderní multimediální služby, jinak rádio zajde na úbytě,“ varoval přítomné rozhlasáky generální ředitel firmy Frontier Silicon Anthony Sethill. Také on prosazuje myšlenku kombinované platformy, která si vezme to nejlepší z rozhlasu a z internetu. Hybridní rádio se chová jako běžný přijímač, ale pokud si koupíte vyšší model, uvidíte na displeji například počasí nebo dopravní situaci, tedy údaje zprostředkované ze serveru rozhlasové stanice.

Aby Evropská vysílací unie (EBU) názorně předvedla, co všechno digitální rozhlas umí, odbavovala z Evropského parlamentu živě vysílanou diskusi ve francouzštině a angličtině, kterou v digitálním signálu doprovázely fotky z parlamentního studia, mapy a profily hostů. To vše vznikalo na počítačích jen pár metrů od studia, stream běžel na webu a k tomu se celý výstup odbavoval přes další digitální platformu DRM do Afriky.

A taková by podle EBU měla být i budoucnost evropského rozhlasu. Multimediální, digitální a hybridní. Jako studia v Evropském parlamentu. Tamní rozhlasové studio má zelenou klíčovací plochu, aby bylo možné vysílat obohacené internetové streamy přes webkamery ve studiu. Důležitý je správný poměr těchto složek. „Neděláme špatnou televizi, vizualizujeme rádio,“ říká kolega Brett Spencer z BBC.

V praxi to znamená, že britští posluchači si letos při Wimbledonu mohli vybrat, jestli chtějí poslouchat víc hekání tenistek, nebo průvodní slovo sportovní komentátorky. Stačilo během přímého přenosu posouvat šoupátko na webu BBC Radio 5 Live.

Wimbledon na BBC Radio 5 Live

Jak vidno, rádio má budoucnost, musíte ovšem mít nápady a vůli učinit krok vpřed.

(Napsáno jako sloupek pro Médiář, kde text vyšel 18. října 2011)

• 2127 zobrazení tohoto článku

Odebírejte

Filip Rožánek

Novinář, analytik, lektor nových médií a digitálního marketingu. V současné době editor Digizone.cz, předtím šéfredaktor Marketing & Media, redaktor Hospodářských novin, analytik a vedoucí webeditorů v Českém rozhlase. Externě spolupracuji i s dalšími médii.
Filip Rožánek
Odebírejte