Začátkem srpna roku 1999 si Český rozhlas zaregistroval internetovou adresu pro chystaný zpravodajský projekt. Měl přinášet zprávy z Radiožurnálu zpracované do textové podoby a průběžně aktualizované podle vývoje událostí. Odtud se vzal i jeho název iŽurnál, a ostatně také podtitul zdůrazňoval, že jde o projekt svázaný s nejposlouchanější stanicí Českého rozhlasu. Registrace adresy byl ale jen první krok, od kterého do reálného spuštění zpravodajského serveru uplynul ještě rok a půl.

Z dnešního pohledu se to může zdát úsměvné, ale tehdy byla pro rozhlas už jen samotná úvaha o průběžném internetovém zpravodajství průkopnickým krokem vpřed. Jeho vlastní webové stránky, tehdy na adrese www.cro.cz, fungovaly teprve od začátku roku 1998. Návštěvníkům nabízely vizitky jednotlivých stanic nebo jejich živé vysílání, výběr odvysílaných komentářů a zajímavostí nebo populárně-naučný projekt Odysea, který sledoval osudy čápů černých. Zpravodajství však úplně chybělo a záhlaví stránek hrdě oznamovalo, že jsou aktualizované jednou denně v půl třetí ráno, a to pouze ve všední dny.

„Až do začátku roku 2000 byla správa internetových stránek roztroušena napříč organizační strukturou Českého rozhlasu i mimo ni, přičemž rozhodující podíl na aktualizacích i technické správě měla společnost Internet servis. Tato nekoncepčnost se pochopitelně projevovala na podobě i obsahu stránek a na různých fórech byla opakovaně kritizována. Nejpodstatnější však bylo to, že neexistovala jasná představa, jak internetu – nového média s velmi širokými možnostmi – využít ke službě veřejnosti,“ popsala situaci výroční zpráva Rady Českého rozhlasu za rok 1999.

Aby web dostal nějaký směr pro další roky, požádal na podzim roku 1999 generální ředitel Václav Kasík tehdejšího šéfredaktora stanice Praha Miroslava Bobka, ať připraví koncepci rozvoje internetových stránek. Jejím východiskem už bylo, že „musí veřejnosti nabídnout zpravodajsko-publicistický server, který bude dále zhodnocovat materiály připravované pro vysílání“.

Pozice webových stránek jako regulérního média se v rozhlase následně upevnila zřízením divize Internet od 1. ledna 2000, v jejímž čele stanul právě Miroslav Bobek. Měla se tak napravit dosavadní situace, kdy Český rozhlas prostřednictvím internetu spíše uspokojoval potřeby zahraničních posluchačů než těch domácích. Zpravodajství v několika jazycích na stránkách Radio.cz v roce 1999 evidovalo průměrně sto tisíc přístupů měsíčně (pro srovnání – nejnavštěvovanějšímu českému zpravodajskému webu Novinky.cz na stejné množství přístupů letos stačí necelá hodina).

V době, kdy Český rozhlas začal zpravodajský web připravovat, ještě ani neměl redakční systém, ve kterém by redaktoři mohli obsah stránek plnit. „Základním zadáním bylo, že všechny weby provozované Českým rozhlasem přejdou do jednotné struktury a grafiky a budou navzájem úzce provázány tak, aby tvořily kompaktní celek; jako vzory sloužily především internetové stránky BBC, Radio France a Bayerischer Rundfunk,“ čteme v dobových materiálech Rady Českého rozhlasu.

Za samostatné weby se tehdy de facto považovaly i dílčí rubriky a příležitostné projekty, protože měly samostatně přístupné adresy, zvláštní grafickou úpravu a odlišenou navigaci v základním menu. Víceméně to znamenalo, že jim při větších obsahových úpravách museli věnovat pozornost kromě redaktorů samotných také vývojáři. Redakční systém byl nasazen na jaře 2000 a internetová divize si vyzkoušela, že v něm zvládne pohotově připravovat i speciální weby k aktuálním událostem. Předstupněm plnoformátového internetového zpravodajství byl například web věnovaný Letním olympijským hrám v Sydney, které se uskutečnily v září 2000. Na jeho přípravě spolupracovali sportovní redaktoři Radiožurnálu s webeditory divize Internet. Ve stejnou dobu stihl web Českého rozhlasu pokrývat i protesty při zasedání Mezinárodního měnového fondu v Praze.

Mezitím pod vedením Jana Rosenauera začala vznikat na Radiožurnálu budoucí redakce iŽurnálu, s cílem spustit web k 1. lednu 2001. Marketingově byla podporována jeho samostatná značka a internetová adresa www.izurnal.cz, fyzicky byl ovšem součástí „velkého“ webu Českého rozhlasu. „Stránky iŽurnálu mají předpoklady konkurovat tak navštěvovaným stránkám, jako jsou stránky iDnes,“ konstatovala pochvalně výroční zpráva Rady ČRo. Ve zkušebním provozu začal dynamický zpravodajský web fungovat od 3. prosince 2000. První čtyřčlenná redakce iŽurnálu (kromě zmíněného Jana Rosenauera ji tvořili ještě Markéta Kaclová, Milan Kopp a Marek Král) chystala pro web kolem pěti článků za hodinu. Na rozdíl od předchozí praxe nejen ve všední dny, ale i o víkendu.

Jejich základem bylo zpravodajství Radiožurnálu, stránky se tedy od internetové konkurence lišily tím, že nepoužívaly agenturní servis ČTK (s výjimkou fotografií). Jistým kontrastem k obecnému internetovému zpravodajství v podobě, jak ho známe dnes, byl úmyslně telegrafický rozsah nepodstatných zpráv, aby se redakce mohla soustředit na rozvíjení hlavních událostí. Dnes je na webech běžný spíš opak: pod vlivem sociálních sítí a snahy získat pozornost čtenářů v záplavě informačních zdrojů se zakládají i nepodstatné zprávy jako plnohodnotné články, jejichž nicneříkající titulek získá pointu až po kliknutí na odkaz a načtení celého článku. Kuriozitám je věnována stejná pozornost jako světovým událostem.

Podobně jako u jiných médií byly zátěžovým testem provozu iŽurnálu zprávy o teroristických útocích v USA 11. září 2001. Rozhlasový web nejprve pod náporem uživatelů zpomalil a pak na krátkou dobu vypadl zcela. Později se ukázalo, že nárazová poptávka byla asi o 157 procent vyšší než v předchozím měsíci, na to nebyla serverová kapacita připravena. Redakce iŽurnálu a webeditoři divize Internet však společnými silami dokázali zprovoznit mimořádné stránky věnované událostem ve Spojených státech, mezinárodním souvislostem i následným odvetným útokům.

Vedle iŽurnálu už byly v té době na českém internetu v podstatě jen dva weby, které se obecnému zpravodajství věnovaly – iDNES.cz a České noviny ČTK. Ekonomičtěji zaměření čtenáři měli k dispozici iHNed.cz. Postupem času se zpravodajský web mírně rozšiřoval obsahově i personálně (pod pojmem zpravodajství zde skutečně myslím domácí a zahraniční události, paralelně totiž na rozhlasovém webu vznikaly i další stránky navázané na produkci Radiožurnálu, například Motožurnál, servis Zelené vlny a podobně). Jeho internetová konkurence se ale rozvíjela podstatně dynamičtěji a rozhlas se dostával na okraj zájmu.

Ještě v roce 2004 byl iŽurnál nejnavštěvovanějším webem Českého rozhlasu. V roce 2005 ho ovšem odsunula na druhé místo hlavní stránka portálu www.rozhlas.cz, v roce 2006 už byly v souhrnu navštěvovanější i tematické weby a v roce 2007 zůstal za webem multimediálního projektu o gorilách v pražské zoo „Odhalení“. V měsíčních číslech sice server na první pohled zaznamenával růst, ale ve skutečnosti vnitřně vyhníval, protože návštěvnost negenerovalo zpravodajství jako takové, ale vedlejší stránky jako informace o počasí nebo diskuse fanoušků sportovních klubů. V dubnu 2007 na něj chodily v průměru necelé dva tisíce uživatelů za den.

Rozvoj multimédií a digitalizace v Českém rozhlase mezitím přispěly k silné pozici internetové divize, která se mohla pochlubit několika úspěšnými a oceňovanými projekty. Navíc vznikla čistě zpravodajská stanice Rádio Česko, rozvinuly se regionální zprávy a pozice Radiožurnálu jako hlavního zdroje zpráv se rozmělnila. Na jaře 2007 proto přišla divize Český rozhlas Online pod vedením Miroslava Bobka s prvním návrhem na předělání iŽurnálu a jeho převedení z kapacit Radiožurnálu do divize Online. Cílem bylo, aby se zpravodajský web stal „nadstaničním“, integroval zpravodajskou produkci z různých zdrojů a čtenáře seznamoval se servisem Českého rozhlasu v celé jeho šíři od regionů přes celoplošné zprávy po zpravodajství do zahraničí. Zároveň měl dostat modernizovaný design, marketingovou podporu a jméno, které už by nemělo společný kořen s Radiožurnálem.

Autoři projektu – Hana Hikelová, Miroslav Bobek, Jiří Malina a autor tohoto článku – navrhovali převést iŽurnál pod ČRo Online už od září 2007 s postupným nástupem plnohodnotné nové podoby od ledna 2008. Reálně se ale schvalovací procesy v rozhlase protáhly natolik, že se další verze projektu chystala v únoru 2008 a po všech peripetiích byla reforma zpravodajského webu posvěcena Radou Českého rozhlasu teprve 26. listopadu 2008. Radní si ovšem vymínili, že web nebude aktuální dění pokrývat samostatně, ale bude přepisovat odvysílané materiály. „Rada doporučuje generálnímu řediteli, aby se rozhlasové poplatky vynakládaly na takovou podobu zpravodajského webu, která by se nesnažila konkurovat komerčním internetovým zpravodajským serverům a televiznímu vysílání. Půjde o doplňkovou službu pro posluchače, kde prioritou bude rychlý a přehledný převod rozhlasových příspěvků pro zpravodajský web,“ stálo v jejich jednomyslném usnesení.

Důraz na strohou a nekonkurenční podobu byl důsledkem průběžné obměny členů Rady Českého rozhlasu v letech 2006 a 2007. V kontrolním orgánu se postupně prosadil konzervativní a místy až rigidní pohled na úkoly veřejnoprávního rádia. Zároveň se vyhrocovala atmosféra mezi radními a generálním ředitelem Václavem Kasíkem (tři čtvrtě roku po schválení nové podoby internetového zpravodajství byl odvolán z funkce, projekt s tím však nesouvisel). Radní požadovali, aby rozhlas omezil multimediální projekty a držel se spíše klasického vysílání. Původně ambicióznější projekt reformy internetového zpravodajství byl kvůli tomu redukován, přesto však někteří radní při jeho neveřejném projednávání neskrývali nelibost, že v jeho rozpočtu je i položka na nákup fotografií od agentur. Vyžádali si dokonce ujištění, že redakce nenajme žádného samostatného fotografa ani kameramana.

Reformovaná podoba internetového zpravodajství dostala značku Zprávy Českého rozhlasu na adrese zpravy.rozhlas.cz. Omezení stanovené Radou ČRo mu podráželo nohy už v samotné podstatě – nejvýraznějším benefitem zpráv na internetu je jejich rychlost a názornost tam, kde čistě zvuková stopa nestačí. I ze statistik uživatelského chování bylo vidět, že návštěvníkům stačí obeznámit se s textem a fotografiemi, případně videem, ale zvuk si skoro nikdo nepouštěl. Jednak zvukové záznamy obsahovaly de facto totéž, co bylo v textu, a jednak ze své podstaty vyžadovaly soustředěné vnímání, které není internetu vlastní. Nový zpravodajský portál tak od počátku zápasil s tím, že nemá čím přesvědčit uživatele, aby změnili své dosavadní návyky a dali mu šanci. Jeho jedinou skutečnou výhodou byla absence reklam, ani tu však nemohl propagovat, protože ji některé subjekty na trhu vnímaly jako neférovou soutěž média, které si na sebe nemusí vydělat.

Od schválení v listopadu 2008 k oficiálnímu spuštění Zpráv uběhl skoro rok – server se čtenářům představil 1. září 2009. Přípravy protahovaly technické a organizační záležitosti i celková atmosféra v rozhlase. Start přišel v nejisté době: tehdejší prozatímní ředitel Českého rozhlasu Richard Medek veřejně pochyboval, jestli si má veřejnoprávní médium vůbec ponechat internetovou divizi jako takovou. Český rozhlas Online se v časovém rozmezí od prvních plánů na nové zpravodajství do jeho reálného spuštění dostal do úplně jiné situace a jeho pozice v rádiu oslabovala. Dlouholetý ředitel divize Miroslav Bobek se rozhodl z rozhlasu úplně odejít a přihlásil se do konkurzu na nového šéfa pražské zoologické zahrady, který na sklonku roku vyhrál. Od ledna 2010 se ředitelem Nových médií Českého rozhlasu, jak zněl nový název, stal Alexandr Pícha, který měl jiné představy o prioritách než Miroslav Bobek. Vzápětí se znovu změnilo nejvyšší vedení, odstoupivšího Richarda Medka nahradil na konci února 2010 Peter Duhan a začaly přípravy na volbu řádného generálního ředitele Českého rozhlasu.

To vše vedlo k celkovému ekonomickému, procesnímu a provoznímu provizoriu v divizi Nových médií. Všechna zásadní rozhodnutí musela zkrátka počkat. Přestože redakce zpravodajského webu pod vedením Kateřiny Křenové odváděla maximum práce, nemohla se zároveň příliš propagovat. Během Duhanova prozatímního řízení rozhlasu však nastalo jisté uvolnění vzájemných vztahů mezi managementem a radou, která mu byla nakloněna, takže některá striktní omezení pro zpravodajský web postupně odpadla. Zpravodajský web začal využívat příspěvky ve chvíli, kdy byly připraveny k odvysílání a redakce nečekala až na jejich použití v éteru. Více se pracovalo s grafickými prvky a infografikami a pro rok 2011 se připravily také mobilní aplikace pro pohodlné čtení aktuálních událostí na telefonech. V roce 2012 se design webu osvěžil a upravila se jeho struktura, přibyla aplikace pro tablet iPad.

Zpravodajský web pak fungoval víceméně na stejných základech až do jara 2017. Mezitím ovšem „byl rezignován“ generální ředitel Peter Duhan (3. listopadu 2015) a zvolen jeho nástupce René Zavoral (21. ledna 2016). Nejkonzervativnějším radním také v průběhu let vypršely jejich mandáty a rada začala reflektovat prudký technologický a mediální rozvoj v posledních letech, zvlášť pod tlakem chytrých telefonů, sociálních sítí, vysokorychlostního internetu a dalších fenoménů. Zavoral byl zvolen do své funkce s projektem, v němž doslova napsal: „Zásadní proměna čeká internetové zpravodajství ČRo, které musí existovat jako ‚stanice‘ pracující nezávisle na vysílání a díky své kvalitě držet krok se zpravodajskými servery v ČR.“

Tak se i stalo – v nové organizační struktuře vznikl úsek Zpravodajství, pod nějž byla převedena redakce zpravodajského webu s vlastním šéfredaktorem. V době uzávěrky tohoto vydání Světa rozhlasu ji tvoří 18 lidí. Redakci vede Radek Kedroň, který do rozhlasu přišel od června 2016 z portálu Lidovky.cz. Jeho jméno neprošlo Radou Českého rozhlasu úplně hladce: jmenování odsouhlasilo sedm radních z devíti, radní Ivan Tesař a Tomáš Kňourek proti jeho nástupu protestovali. Kedroň sebou přivedl i projektového manažera a obměnil tým redaktorů. Začaly intenzivní přípravy nového webu s úplně novou grafikou a redakčním systémem. Technický vývoj dostala na starosti externí firma Superkodéři, mezi jejíž hlavní úkoly patřil důraz na svižné načítání stránek.

Potřetí se změnilo také jméno a doména. Od 18. dubna 2017 se internetové zpravodajství jmenuje iRozhlas a na rozdíl od předchozí praxe funguje zcela odděleně od „hlavního“ webu Českého rozhlasu na adrese www.rozhlas.cz. „Těší mě, že ten malý dluh, který jsme měli směrem k veřejnosti, jsme již splatili. Vytvořit svébytné webové zpravodajství, které bude podporovat naše vysílání, ale zároveň zpracovávat vlastní témata, patřilo k jedné z priorit Českého rozhlasu,“ řekl při spuštění generální ředitel René Zavoral. Oproti komplikacím v roce 2009 se tentokrát může iRozhlas opírat o původní materiály nebo datovou žurnalistiku zavedenou už v roce 2014. Čtenáře například lákal na seriál, v němž s pomocí 360stupňové kamery zdokumentoval pracovny ministrů. V době uzávěrky tohoto textu se mu podařilo získat nominaci na internetovou cenu Křišťálová Lupa a na sociálních sítích fanoušci vyzdvihují jeho obsahovou kvalitu.

Podle oficiálního internetového měření NetMonitor přilákal iRozhlas v září 2017 skoro půl milionu uživatelů, kteří si na něm prohlédli 2,5 milionu stránek. Je to stále méně, než mají jiné servery (například na web Hospodářských novin zavítalo ve stejném měsíci asi o 900 tisíc uživatelů víc), ale je to dramaticky lepší situace než v minulosti. Po letech se tak zdá, že rozhlas našel díky týmu Radka Kedroně klíč k funkčnímu a populárnímu internetovému zpravodajství. Souběžně však bude muset vyřešit otázku, jaký obsah umístí na svůj hlavní web, který už není poháněn zájmem o zprávy a zůstaly na něm v podstatě jen staniční stránky s archivem odvysílaných pořadů iRadio. To bude úkol pro nové vedení Nových médií.

Vyšlo v odborném bulletinu Svět rozhlasu č. 38, prosinec 2017

• 2 zobrazení tohoto článku