Iluze občanské žurnalistiky (sloupek pro Médiář)

Věříte v občanskou žurnalistiku a jste (stále) přesvědčeni, že Twitter porazí tradiční mediální domy? Novinařina v podání běžných občanů je chiméra z idealistických salónních diskusí.

Není to tak dlouho, kdy publicisté předvídali, že klasická žurnalistika to má spočítané, protože díky liberalizaci technických prostředků přestanou redakce fungovat coby gatekeepeři. Dlouhé statě se navzájem utvrzovaly v tom, jak bude z Twitteru nový agenturní zdroj (byla tam první fotka letadla v řece Hudson, přece!) a jak se budou klasické mediální domy hroutit pod náporem nezávislých blogů přinášejících převratné trháky.

Tradiční mediální domy se pravda hroutí, ovšem především kvůli klesajícím reklamním výnosům. A za úpadkem žurnalistiky není ani tak občanská konkurence, jako spíš rezignace na profesní standardy a tlak na nižší cenu práce. Kdyby šlo regionální zpravodajství outsourcovat do Indie, posílali by Karvinský deník do české tiskárny z Dillí, aniž by se zásadně změnila kvalita výstupu.

Poměry na malém českém trhu, kde se nic neděje, vedou k tomu, že velké redakce kutají události za pomoci skryté reportážní techniky, aby měly několikadenní téma na titulní stranu – aspoň do doby, než vyjde příloha s televizním programem, která vytáhne prodaný náklad. Rešerše jsou pracné, analytici drazí a čerství absolventi mediálních oborů na tuzemských univerzitách sice znají přední německé vydavatele z 19. století, ale rozdíly mezi novinovými žánry by si nejdřív museli vygooglovat.

Regionální žurnalistika se pak vyznačuje tancem mezi vejci na malém území, kde se všichni znají a všichni mají na paměti údaje o nezaměstnanosti, a tak jsou vděční za každý výbuch, vraždu nebo zámecké slavnosti, protože o tom se dá napsat hodně, neohrozí to inzerci a rozumí tomu i ta bývalá dějepisářka, nyní oblastní redaktorka, která to píše. A bere o tři tisíce víc, než brala na gymplu…

Jestliže s nedostatkem kvalitních lidí a zásadních témat zápasí profesionální redakce, s čím asi tak může přijít občanská žurnalistika? Sporadické kauzy patří do kategorie výjimek potvrzujících pravidlo. Když si například projdete rubriku Vaše zprávy na Novinkách, najdete takové trháky, jako je veltruské dýňování, přepsané policejní svodky, články tiskových mluvčískryté PRnástěnkovou tvorbu a pozvánky na více či méně obskurní výstavy všeho druhu.

To je totiž občanská představa o řemesle, deformovaná vlivem radničních zpravodajů (osvědčený vzorec: řekl to starosta, je to téma), nulovou mediální výchovou, zkratkovitým podáním reality v nejvlivnějších médiích a především výchozím pocitem, že psát přece může každý. Vzpomínám si na životopis zahradníka, který se ucházel o redaktorské místo v rozhlase s dojemně přímočarou motivací, že ho už nebaví stříhat růže. Zasmál jsem se, odložil jeho životopis… a další na řadě byla dívka nabízející „široké zkušenosti s faxováním, které podle mne vyhovují požadavkům na redaktorskou pozici“.

Občanská žurnalistika je hezký sen, reálně se ovšem nedá číst, nedá se poslouchat a nedá se na ni dívat. Nevzejdou z ní noví, lepší a nezávislejší novináři. Naopak: přejímá a zhoršuje nešvary, které soudobé žurnalistice vyčítáme. Pokud na našem mrňavém trhu  vychází 3603 časopisů, nemůžeme se konejšit představou, že mezi občany najdeme neobjevené talenty. Všichni ti, kteří jakž takž umí psát, či lépe vygenerovat dostatečné množství textu, už v médiích pracují. Titulů je moc, profesionálů málo, takže průměrný dojem není nijak valný.

Kromě Novinek a Diginávsi na ČT24 tak má „občanská“ žurnalistika nezřídka spíš aktivistický kabátek. Sejde se skupinka lidí, která má pocit, že její názor není dostatečně slyšet, a tak si založí alternativní médium, ovšem přiohnuté tím správným, tedy jejím směrem. Projekty novinářů na volné noze ani blogy na iDNES do občanské žurnalistiky nepočítám.

Jediné, co tradiční vydavatelé od občanské žurnalistiky možná převezmou, je dojem, že všechno jde dělat ještě rychleji a ještě levněji. Koneckonců, první náznaky, že Boleslavský deník už s outsourcingem do Dillí experimentuje, by tu byly…

Páteční #WTF na webu Boleslavského deníku on Twitpic

(Napsáno jako sloupek pro Médiář, kde text vyšel v úterý 25. 10. 2011)