Dave Barry: Vybrané delikatesy

Kam směřuje Evropská unie? To je otázka, kterou si kladou zvídaví novináři se zájmem o dovolené v podobě daňově uznatelných nákladů. Proto jsem nedávno strávil několik týdnů posuzováním nálad ve velké části Evropy, sahající od Paříže ve Francii až po několik různých jiných částí Francie.

Na základě tohoto výletu bych řekl, že největší problém, kterému Evropa dnes čelí, spočívá v tom, že se tam všechno obtížně vyslovuje. Dokonce i slovo „Francie“ se vyslovuje jako úplně jiné slovo („Fchransijé“). Celkově však v Evropě panuje dobrá nálada. Tedy do chvíle, než si špatně objednáte jídlo, to pak může být Evropa dost jedovatá.

S rodinou jsem to osobně zažil v pařížské kavárně Le Mistral (francouzsky „Snobské způsoby“), kde jsme pohoršili číšníka spácháním neodpustitelného prohřešku, naší existencí samou. Aby to bylo ještě horší, když nás přestal po čtvrt hodině ignorovat a přišel neochotně ke stolu, dopustil jsem se strašlivého faux pas (doslova „hors d’oeuvre“). Pokusil jsem se objednat jídlo ještě před objednáním nápoje. Dokážete si vůbec představit něco tak chroznécho (francouzsky „amerického“)?

Číšníka to tak pohoršilo, že – a to si nevymýšlím – roztrhal objednávku, otočil se na podpatku a odkráčel, jako když do něj „stchřelí“, jak říkají Francouzi. Tak jsme šli do jiné kavárny, kde byl číšník velmi milý, a napsali tam v jazyce, o kterém jsme doufali, že je to francouzština, stížnost vedení Le Mistral.

Když jsme se najedli, nakráčeli jsme zpátky do Le Mistral, kde jsem předal dopis vedoucímu. Ten si ho přečetl a podal ho snobskému číšníkovi, aby si ho prostudoval také. Potom jsme si to všichni tři vyříkali. Bohužel, diskusi jsme vedli ve francouzštině, kterou jsem se neučil od šedesátých let. Pokud byste náš rozhovor přeložili, vypadal by asi takhle:

VEDOUCÍ: V čem je problém?
JÁ (ukazuju na číšníka): Ve vašem výtahu je kachna.
ČÍŠNÍK: Vůbec netuším, o čem to tu mluvíte!
JÁ (důrazně): Vraťte mi rybu mého strýčka!

Po několika minutách v podobném duchu jsme zase vyšli ven, hrdí, že jsme dosáhli svého. V Le Mistral se mezitím museli tak smát, až jim slzy stékaly do rybí polévky, a nejspíš je napadlo, že budou na americké turisty ještě oprsklejší, protože by z toho mohla být další komedie plná jazyků.

Zjistil jsem, že příznivější evropská nálada panuje v Provence (francouzsky „provinční”), extrémně pitoreskní oblasti jižní Francie, plné pitoreskních domečků a políček a maličkých pitoreskních městeček, mezi nimiž se vinou silničky, po kterých se Francouzi řítí rychlostí až 17 milionů kilogramů za hodinu v roztomilých francouzských vozítkách o velikosti krabičky Tic Taců.

Provence byla kdysi okupována Římany, kteří stavěli pitoreskní ruiny, dokud se jejich říše nezhroutila, protože snědli moc sýra. Totéž se přihodilo nám. Jedli jsme sýr po metrických tunách. Kupovali jsme ho na trzích, které jsou pořádány v určitých městech v určitých dnech. Jindy mají ve Francii zavřeno. (Můžete si myslet, že je to vtip.)

V den konání trhu nasednou obyvatelé celé Provence do svých Tic Taců a odfičí do stejného města, kde způsobí obří dopravní zácpu a zaparkují pak na jakémkoliv příhodném místě, střechy jiných aut nevyjímaje. Chodí po tržišti a nakupují chutné levné sýry, uzeniny, pečivo, těstoviny, sladkosti a jiné dobroty. Pak jdou domů a všechno to zahodí. Alespoň předpokládám, že to udělají, protože navzdory tomu, že žijeme v Cholesterolovém Světě, jsou všichni hubení. Celá francouzská populace dohromady váží méně než běžný americký softbalový tým.

Jenže my turisté neznali místní zvyky, a tak jsme to jídlo doopravdy jedli. Náš rozvrh byl: najíst se, spát a pak zase jít na trh. Nakonec jsme půjčené francouzské auto museli přivázat ke sloupku, aby nemohlo utéct, když se k němu valila naše vypasená těla.

Závěrem lze říci, že Evropská unie je podstatná záležitost, o kterou by se měl každý zajímat. Apeluji na vás – jeďte tam a posuďte to sami. Pokud budete náhodou jíst v Le Mistral a uvidíte tam číšníka, který vypadá jako fretka s knírkem, a umíte francouzsky, řekněte mu za mě, že má ve výtahu kachnu.

© Dave Barry, 2001. Published by The Miami Herald Media Company. V originále vyšlo pod názvem „The bleu plate special“ v deníku Miami Herald, 1. 7. 2001.

Odebírejte

Filip Rožánek

Novinář, analytik, lektor nových médií a digitálního marketingu. V současné době editor Digizone.cz, předtím šéfredaktor Marketing & Media, redaktor Hospodářských novin, analytik a vedoucí webeditorů v Českém rozhlase. Externě spolupracuji i s dalšími médii.
Filip Rožánek
Odebírejte