Budoucnost rádia? Zvuk. Ale s textem

Ve filmu Na odstřel žárlí stárnoucí redaktor na svou kolegyni blogerku. „Dělám tu patnáct let a mám šestnáct let starej počítač. Ona je tu patnáct minut a má výbavu, že by mohla vystřelit do vesmíru družici,“ brblá před svými kolegy.

Problém je v tom, že se spotřební elektronikou nepotřebujete vypouštět do kosmu družici. Přesto třeba nové telefony kombinují funkce několika zařízení najednou. Můžete s nimi mizerně fotit, poslouchat chrastící hudbu přes přibalená sluchátka, a také si kazit zrak luštěním miniaturních webových stránek.

Většinu dalších funkcí pravděpodobně nikdy nepoužijete. Můj telefon umí sestavit časovou osu podle textových zpráv a fotek ve své paměti. To je schopnost, která mě spíš děsí.

Rádio proti tomu zůstalo skoro celé století takové, jaké ho vynalezli. Už ve dvacátých letech se ho snažili doplnit o obrázky a text, ale nedostali se dál, než k experimentům.

Všem stačilo, že se z přijímače linul zvuk. Přijímače se měnily a stále zmenšovaly, ale většinou šlo o design, ne o podstatu, tedy reprodukci zvuku. Největší revolucí tak byl přechod na stereofonní vysílání a šíření dopravních informací s vysílaným signálem.

V jednoduchosti je síla. U rádia stačí zmáčknout knoflík, a přesně tím také desítky let boduje. K novému rádiu nenafasujete stostránkový manuál, protože ovládání rádia pochopí dvacetiletý geek i osmdesátiletá babička.

Přesto se i u takhle jednoduchého zařízení našla výjimka. Když v roce 1999 končil rozhlas po drátě, děsili se jeho příznivci, že teď budou muset dělat něco, co po nich čtyřicet let nikdo nechtěl: aby ladili stanice a chytali kvalitní signál. Byli zvyklí, že měli jednu jedinou stanici Praha. Teď si najednou museli vybrat.

Dokonce ani digitální rozhlas, který se rozvíjí v západní Evropě, ještě nemění podstatu rádia. Obohacuje zvukovou složku o některé doprovodné funkce, to ano, ale ve srovnání s vývojem televize, počítačů nebo mobilů jde vlastně o banality.

V době, kdy na chytré televizi můžete surfovat po internetu a na chytrém mobilu sledovat televizi, nabízí digitální rozhlas jako výkřik techniky displej s textovými informacemi. Někdy dokonce barevný.

Jenže rádio nikdy nebylo stavěno jako médium, u něhož musíte zapojit více smyslů. U televize musíte zapojit zrak i sluch. Při práci na počítači zapojíte hmat, zrak a sluch. U rádia stačí jen sluch.

Rozhodujícím prvkem v dalším vývoji rádia tedy není spotřebitelská touha po dalších funkcí, ale proměna denních zvyklostí posluchačů. Doba je rychlejší a konzumace mediálních obsahů je individualizovaná. Dítě si nesedne s babičkou a dědečkem, aby si v rádiu poslechlo pohádku. Místo toho si ji stáhne z torrentu v MP3.

Když dnes někdo poslouchá rádio v reálném čase, je to obvykle v situaci, kdy další zdroj informací už nepotřebuje nebo nezvládne sledovat. Při ranním holení se zkrátka špatně čtou zprávy na internetových serverech.

Rádio tedy stále má své místo mezi sdělovacími prostředky, a bude ho mít i nadále, musí si ale zachovat také informační vliv. A v takovém případě je „pouhý“ zvuk významnou nevýhodou. Přirozeným partnerem dnešních diváků, posluchačů a čtenářů je internetový vyhledávač. Jak chcete prohledat zvuk, když nemáte jeho textovou podobu?

Aby význam rádia neupadal, musí přistoupit na ruční nebo automatický přepis svého vysílání. To je největší úkol pro příštích patnáct let. Už teď existují technologie, které zvládají přepis vysílání v reálném čase. Zatím s devadesátiprocentní přesností. Zlepšují se každý měsíc, poradí si s nástrahami češtiny, odhadují větnou interpunkci a statečně se perou s výslovností cizích slov a jmen. A na rozdíl od některých lidí je strojový přepis přinejmenším učenlivý. Některé zásady mu stačí říct jednou.

Textový přepis rozhlasového vysílání je berlička, která podpírá letité médium a pomáhá mu hájit relevantní pozici mezi zdroji informací. Rádio roku 2025 bude pořád zvukový nosič, jen poslouchaný jinak – nejspíš v podobě balíčků stahovaných podle toho, co vyplivne internetový vyhledávač. Zadáte klíčová slova a obratem obdržíte soupis zvuků s časovými značkami, v nichž je o hledaném tématu řeč.

V Evropské vysílací unii, která sdružuje rozhlasy veřejné služby, o takové proměně říkají, že se z rádia stává audio. Z jedné dramaturgie určené programovým vedením stanice se stává mnoho individuálních dramaturgií podle momentálních potřeb uživatelů. To ale neznamená, že by zaniklo vysílání tak, jak ho známe. Lineární program tu bude samozřejmě dál, protože události v reálném čase do konzervy nezabalíte.

V roce 2025 bude navíc stárnout generace, která je už zvyklá, že všechno nejde jedním tlačítkem. Bude si doma vystřelovat své družice při přepínání stanic a ani jí to nepřijde moc divné. Výhodou rádia nadále zůstane, že ho můžete vzít kamkoliv a nejste přitom závislí na gatekeeperovi v podobě mobilního operátora, nebo poskytovatele internetového připojení. K rozhlasovému obsahu se dostanete buď přímo, nebo – v případě digitálního vysílání – prostřednictvím datového kanálu. Na displeji si najdete záznam pořadu a pustíte si ho z dálkového úložiště.

Výhodou rádia také zůstane, že je to technologie tak jednoduchá a potřebuje tak málo energie, že ji schováte do čím dál menších zařízení. U televize a internetu nutně potřebujete displej, na kterém bude rozeznatelná vizuální informace. Proto nemůžete jít pod určitou velikost přístroje.

Rádio roku 2025 tedy bude nejspíš on-demand a s indexovatelným obsahem. Pravděpodobně ještě víc sroste s mobilním telefonem, třeba jako poslechová aplikace, ve které zadáte klíčové slovo a obdržíte fulltextové výsledky ze zvukového archivu. Možná ke stejnému úkonu použijete klávesnici u svého digitálního nebo internetového rádia, protože do té doby spadají první úvahy o utlumení nebo ukončení analogově šířeného vysílání, dokonce i v České republice. (Druhá věc je, zda se to podaří prosadit.)

Digitální technologie mají život usnadňovat, a přitom jsou s každým dalším objevem složitější a složitější. Jednotlivé složky rádia budoucnosti ale zůstanou samostatně funkční. Buď si pustíte lineární vysílání, nebo si vyvoláte doprovodné informace, nebo uděláte obojí najednou. Rádio roku 2025 bude stále v principu jednoduché. I po více než sto letech bude mít před sebou ještě dlouhá léta existence. Minimálně do doby, než zase někdo předpoví konec světa. A vyhlásí ho rádiem.

(Text vystoupení v rámci diskusního panelu 2025: budoucnost českých médií, který se konal během mezinárodní marketingové konference Duhová kulička ve Zlíně 31. května 2011.)