Výbušný komentář v New York Times nic nového nepřinesl

Americký deník New York Times se rozhodl pro ojedinělý krok v národní i světové žurnalistice. Uveřejnil externí autorský komentář − ovšem bez jména autora.

V posledních letech to udělal třikrát, jenže vždy v zájmu ochrany života a zdraví autorů, kteří popisovali útěky před gangy a teroristy z Islámského státu. Tentokrát však šlo o vyhraněný politický komentář.

Podle tvrzení redakce text napsal vysoce postavený funkcionář ve vládě Donalda Trumpa, jehož identitu novináři znají, ale nezveřejní. Popisuje v něm fungování Bílého domu pod vedením „impulzivního, vzteklého muže“, který dost svérázně chápe světové dění a u kterého není jasné, kdy otočí názor.

Publikování komentáře vyvolalo ve Spojených státech bouři. Kritika od Donalda Trumpa nepřekvapí, redakce New York Times je pro něj nepřítelem dlouhodobě. Do Timesů se ale pustili i kolegové novináři.

Nezvyklý krok vyvolává etické a profesní otázky. Editor komentářové rubriky James Dao si za svým rozhodnutím stojí − anonymní autor prý nabídl jedinečnou perspektivu, pohled konzervativce, pro kterého působení v Trumpově vládě znamená zpochybňování základních zásad.

Jiní ale namítají, že se Timesy prostě jen vezou na vlně vyvolané očekávanou knihou novináře Boba Woodwarda (v 29 letech se proslavil odhalením skandálu Watergate), která v principu popisuje totožné situace jako autor novinového komentáře. Také ve Woodwardově knize funkcionáři Bílého domu žasnou nad neinformovaností a bohorovností svého prezidenta. Spisovatel třeba dokládá situaci, kdy Trumpovi podřízení sebrali z prezidentova stolu dopis vypovídající obchodní dohodu s Jižní Koreou, aby nezpůsobil další problémy.

Když tedy v krátké době vyjde kniha, ve které úředníci mluví o prezidentovi jako o idiotovi, a ostrý anonymní komentář, který vyzdvihuje každodenní hrdinství sabotérů výstředního chování hlavy státu, působí to jako účelový krok. Redakce to odmítá: prý jednoduše neviděla žádný důvod s vydáním příspěvku čekat. Zároveň nastala úplně bizarní situace, kdy investigativní reportéři Timesů začali pátrat po tom, kdo je anonymním zdrojem jejich kolegů z komentářové rubriky.

Výsledkem bude lose-lose situace − buď investigativci selžou a identitu se jim nepodaří odhalit, anebo naopak uspějí a pak se ukáže, že Timesy nedokážou ochránit své zdroje. Obojí je pro pověst deníku významná rána. A v nějaké fázi se pravděpodobně bude muset do věci vložit vydavatel, protože nemůže dopustit, aby se redakce rozštěpila.

Donald Trump pochopitelně zuří a snaží se na Timesy dokonce poštvat vyšetřovatele. Atmosféra zhoustla i uvnitř Bílého domu, prezidentův tým zkouší odhalit záškodníka. A v ostatních médiích vypukla neoficiální soutěž o to, kdo jako první zjistí pravého autora komentáře.

Došlo i na lingvistickou analýzu, podle níž by mohl být tajemným zdrojem Timesů dokonce i sám viceprezident Mike Pence. Magazín Vox upozorňuje například na archaický příměr použitý ve větě o zesnulém senátorovi Johnu McCainovi, kde autor přirovnává republikánského politika k jasné hvězdě na nebi.

Redaktoři konkurenčního deníku Washington Post připomínají, že všichni vysoce postavení lidé v Bílém domě budou popírat, že by komentář napsali zrovna oni. Neznamená to ale, že by se jim dalo automaticky věřit. Třicet let přece popíral svou identitu i anonym s přezdívkou „Deep Throat“, zdroj informací v aféře Watergate − a teprve v roce 2005 se potvrdilo to, co si myslel i prezident Richard Nixon, tedy že novináře informoval zástupce ředitele FBI Mark Felt.

New York Times se vládního tlaku ani spekulací svých kolegů nebojí. Trvají na tom, že zdroj za žádných okolností neodhalí, protože se ničeho trestného nedopustil, a odvolávají se na první dodatek americké ústavy, který garantuje svobodu tisku a projevu. Vědět − byť anonymně −, jak to v Trumpově vládě chodí, je podle nich vyšším zájmem než cokoliv jiného.

Možná nebudeme muset na jméno autora čekat třicet let, jako v případě Hlubokého hrdla. Ale otázka je, jestli to za to stálo. Upřímně totiž není v diskutovaném komentáři zas tak moc nového, nejcennější je na něm právě autor.

A zatím to vypadá, že se ani teď v Bílém domě nic nezmění, kromě vzrůstajícího stihomamu.

Vyšlo jako komentář v Hospodářských novinách 10. září 2018.

Odebírejte

Filip Rožánek

Novinář, analytik, lektor nových médií a digitálního marketingu. V současné době editor Digizone.cz, předtím šéfredaktor Marketing & Media, redaktor Hospodářských novin, analytik a vedoucí webeditorů v Českém rozhlase. Externě spolupracuji i s dalšími médii.
Filip Rožánek
Odebírejte